Kristýna Langová: V modelingu je potřeba být na očích

Jak jste se dostala k modelingu?

Asi hlavně díky mamce. Jako mladší to taky zkoušela, ale sama mě v tom teď hodně podporuje. Vlastně mi našla i casting na Miss Face v Opavě. I kamarádi mi hodně říkali, abych už něco vyzkoušela. A ono to vyšlo.

Jak to máte se sebevědomím?

Chvíli člověku trvá, než mu to dojde. Nikdy bych nechtěla být namyšlená, ale když vím, co chci, musím si na to věřit. Třeba, aby holka byla sebevědomá, co se týká vzhledu, musí přijmout hlavně ona sama sebe. Pochopit se, pak to jde.

Proč jste si zvolila zrovna Miss Face?

Je to už větší soutěž a já chtěla, aby se ten můj modeling už trochu rozjel. Navíc se mi líbil ten charitativní podtext. Byly jsme v útulku pro pejsky a nedávno i v Thomayerově nemocnici. A musím přiznat, že i videa z minulých soustředění mě nadchla.

Jak vypadá příprava a celé zákulisí?

Máme spoustu užitečných seminářů, ať už na etiketu, na vystupování na veřejnosti, správné držení těla a tak. Je skvělé, že mě tohle potkalo zrovna tady. Co se týká samotného focení, tak mi chvilku trvalo, než jsem si zvykla, že tam není jenom fotograf, ale spousta dalších lidí. Už se je snažím nevnímat.

Co vám zatím účast v soutěži přinesla?

Jsou to určitě nové zkušenosti a zážitky, pak mám taky už spoustu fotek na portfolio a mám takový pocit, že mě to dělá víc dospělou. Samostatnější.

Je mezi vámi a ostatními finalistkami cítit rivalita?

Řekla bych, že spíš naopak. Rozumíme si a myslím, že jsme dobrá parta. I samotná ředitelka soutěže Taťána Makarenko říká, že by bylo fajn už nějakou rivalitu začít. Ale uvidíme, co finále. Tam se všechno ukáže.

Co je pro vás nejtěžší?

Člověk si musí zvyknout, že je lidem na očích, a musí se chovat přirozeně. Trochu se odvázat, aby to nepůsobilo upnutě. Časem to asi bude ten veřejný život. Zatím s tím nemám špatné zkušenosti, ale jednou to přijít musí. Člověk si pak musí hlídat, co chce pustit ven a co ne. A být si vědom svých hodnot a kvalit.

Jaké jsou vaše kvality a hodnoty?

Snažím se být sama sebou ve všem, co dělám. A nechci se změnit. Mám dávku chytrosti, kterou chci využít k dobru ostatních. Myslím, že se umím i dobře projevit a být vidět, což je u modelingu potřeba. Chci mít originální fotky, takže občas jdu i za fotografem s nějakým nápadem. Ne všem se líbí, že se takhle ozývám, ale já myslím, že je to tak správně.

Chcete se modelingem živit?

Asi to nechci mít jako hlavní zaměstnání. Spíše jako koníček. Chtěla bych být psychiatričkou. Od mala mě táhlo zdravotnictví, pamatuji si, že všechny moje panenky a plyšáci byli vždycky s obvazem. Když jsem četla Draculu a byla tam ta psychologická pasáž, nějak jsem se o to začala zajímat. Chtěla bych pomáhat těžce psychicky nemocným lidem.

Kdo je váš největší fanoušek?

Řekla bych, že mamka. Hodně mi pomáhá, sama mě fotí a tak. Ale mám obrovskou podporu i v okolí. Třeba i moje trenérka z gymnastiky mi moc fandí. Zatím okolí reagovalo jen pozitivně, nesetkala jsem se ještě s negativní reakcí.

Je něco co jste si odnesla z Bruntálu?

Řekla bych, že mám obrovskou výhodu oproti holkám, co se týká odolnosti. Jsem zvyklá na horší podmínky, takže mi nevadí focení v mokré trávě, chození po rozbourané cestě bosky s podpatky v ruce. Jen tak mě něco nezaskočí. V tom jsem jiná.

Jak vás mohou lidé podpořit?

Určitě budu ráda za každý hlas na www.missface.cz nebo sdílení na sociálních sítích. Výhra by pro mě byla splněním dětského snu a možností další práce v tomto odvětví.

Lucie Straková