Josef Cepek: Osudy těch lidí bychom neměli zapomínat

Po čtyřiapadesáti letech už odpověď na tuto svou řečnickou otázku zná. Už by se nikdy nikam nestěhoval, Bruntál považuje za své město a společně s celým regionem se pro něj stal srdeční záležitostí.

Děláte pořádek v historii města, hledáte souvislosti, doplňujete střípky, které v mozaice chybí. Kde a jak to začalo?

V roce 1965 jsem v Bruntále nastoupil ke Sboru národní bezpečnosti a začal jsem docházet na zámek, tehdy do vlastivědného ústavu. Seznámil jsem se tam s inženýrem Pavlem Fiedlerem, svěřil mi historické dokumenty s průpovídkou: „Ty jseš tajemníkem této skříně." Tím to vše začalo, chytlo mě to, začal jsem doplňovat některé kroniky, už to šlo jedno za druhým.

Kde čerpáte informace? Čemu při návštěvách archivu věnujete nejvíc času?

Hlavním zdrojem informací je mi v současnosti krnovský archiv. Jsou tam uloženy materiály bruntálského soudu, které pokládám za takovou studnici poznání, jak se říká „vod Vlacha po Bacha". Záleží na tom, na co se člověk v archivu zaměří. Často narazím na postavy spisovatele Karla Ptáčníka, kolikrát mi až lezou oči z důlků. Historie jde trošku v takových vlnách. Zajímavé to bylo v roce 1945, kdy bylo mezi lidmi ještě dost zbraní a se svým novým domovem i mezi sebou se teprve sžívali.

Jak to bylo po uchopení moci komunisty v roce 1948?

Po únoru 1948 se dobové zápisy ještě nesou v duchu nadávání na Eduarda Beneše, ale i na Klementa Gottwalda. Zásadní zlom přichází v padesátých letech. Jaké zemědělci dostávali rozpisy, co mají nebo nemají chovat a pěstovat, to si vůbec nedovedete představit. Nařídili třeba někomu z Osoblahy, aby pěstoval šestnáct krav a sedmdesát prasat. Přestože ze zcela objektivních logických důvodů nemohl dodávky plnit, přicházely velmi tvrdé tresty. Rozsudky byly tehdy čistě politické, prokurátoři tehdy velmi rádi používali termíny jako kulak a třídní nepřítel. Kdo měl dvacet hektarů, byl podle sovětského vzoru kulak.

Uvedete nějaký konkrétní případ?

Muž z Razové vlastnil zhruba sto pět hektarů polností. Po celou dobu komunistického režimu byl dáván ostatním za vzor špatného hospodáře. A protože sám také udělal tak jako každý jiný nějakou chybu, měl o starosti postaráno.

Na jakou zajímavou kapitolu v soudnictví našeho regionu byste chtěl upozornit?

Například členové JZD z Roudna poslouchali zakázanou rozhlasovou stanici Hlas Ameriky, a jelikož v případu figurovaly také letáky, vybrali je jako protistátní organizovanou skupinu. Také v prodejnách jednu dobu vznikala obrovská manka, co prodejna, to manko. Narazil jsem v archivu na ženu z Milotic nad Opavou, kterou jsem i osobně znal, a dokonce i ta nadělala manko. Jezdívala poté do Bruntálu kupovat dvacet litrů rumu, který pak v Miloticích se ziskem prodávala, aby manko nějakým způsobem kryla.

Právě připravujete knihu k výročí založení Bruntálu. Už víte, do čeho se pustíte potom?

Chci se vrhnout na historii Krnovska. Nejpoutavější by mohl být vývoj života na Osoblažsku po roce 1945.

Poznámka: Chtělo by to mít víc podobných obětavců

Dlouhá léta obdivuji snahu Josefa Cepka z Bruntálu o doplnění bílých míst v historii bruntálského okresu. Nehledí na osobní volno ani na peníze, když mapuje život našich předchůdců, aby tyto informace zpřístupnil široké veřejnosti a usnadnil práci badatelům, kteří v budoucnu přijdou po nás.

Také se snaží pro naše potomky zachytit co nejvíc z naší současnosti a nedávné minulosti. Zaznamenal osudy mnoha významných a zajímavých osobností z našeho regionu, jejichž jména i činy už téměř upadly v zapomnění.

Díky Josefu Cepkovi si občas uvědomím, jak jsou i moje životní stezky vlastně malicherné a nedůležité.

Někteří senioři posedávají v lokálech, v parku nebo na zápraží a pořád dokola si stěžují doslova na všechno. Na chatrné zdraví, nedostatek peněz i na celý život, který by mohl být lepší, než je ten jejich současný. Ne tak Josef Cepek. Ten nějaké pasivní posedávání nebo polehávání nezná. S vervou sobě vlastní bádá v archivech a skládá dohromady střípky historie našeho regionu.

Jsem hrdý na to, že při přípravě různých seriálů a článků v Deníku a Regionu mohu s tímto vitálním mužem spolupracovat a nasávat jeho vědomosti a zkušenosti. Pane Cepku, těším se na další setkání s vámi.