Odsun původního německého obyvatelstva probíhal od července 1946 do roku 1948, nové národnostní složení obyvatel obce bylo pestré – 107 Němců, 100 Řeků, Češi, Slováci, Maďaři, Volyňští Češi, rumunští Slováci a Bulhaři. Přesto počet obyvatel klesl na pětinu předválečného stavu.

Z původních domů jich dnes stojí pouze 105 a mnohé jsou památkově chráněné. V létě a o víkendech se počet obyvatel Heřmanovic výrazně zvyšuje. Z Ostravy, z Opavy i odjinud přijíždějí chalupáři. Patří k nim také Ivo Radek.

Chalupu, kterou kdysi koupili rodiče jeho manželky, se vždy snažil udržovat v úctě k minulosti i původním obyvatelům. Zajímá se o historii Heřmanovic, přitahují ho místa, na kterých lze dosud najít stopy po bohatém životě, který zde v minulých stoletích vládl, drobné sakrální stavby, hřbitovy, pozůstatky staveb a opuštěné doly v lesích. Kromě toho věnuje svůj čas na chalupě také včelám.

Jaká místa v Heřmanovicích av okolí máte rád?

Nejbližší okolí, louky, kopce, ze kterých je výhled na Praděd nebo Byšovku nad Zlatými Horami, kamenné hráze, které tu kdysi vytvořili původní obyvatelé, skryté obranné bunkry ukryté v lesích, zlatokopecké štoly.

Jak trávíte čas na chalupě?

Na chalupě jsme vždycky hodně pracovali, vždy bylo zapotřebí něco opravit, udržovat zahradu. Chodili jsme na procházky a jezdili jsme na výlety po okolí. Dnes zde bydlí dcera s rodinou, starost o chalupu mi odpadla, věnuji se včelám.

Jak jste se stal včelařem?

Roky jsme na chalupě kupovali med od zkušeného včelaře, našeho souseda pana Jagoše. Zajímalo mě to, vždy jsem si s ním povídal, až jsem dospěl k rozhodnutí to také zkusit. V roce 2004 jsem si pořídil první včelstva, chytilo mě to a drží dodnes. Z toho, co mě pan Jagoš naučil, čerpám dodnes.

Takže k tomu, stát se včelařem, stačí mít zájem a dobrého učitele…

Důležité je ještě mít pro chov místo. Velká zahrada u chalupy, poblíž lesa i luk, je takovým ideálním místem. A pak také samozřejmě čas. Nejde jen o péči, kterou chovatel musí věnovat včelám, a nelze ji vynechat ani odložit. Člověk si musí udělat čas i na další učení se, sledování dění, členství ve svazu včelařů a podobně. Hodně informací se dozvídám také z časopisu Včelařství.

Odměnou za to je vám sladký med… Kolik ho máte?

Já jsem víkendový včelař, mám osm včelstev a víc nechci, právě proto, že je s tím dost práce a nemohl bych to dělat pořádně. Možná v důchodu. Když jde vše dobře, mívám výnos až dvě stě kilogramů medu.

To asi nespotřebujete. Takže med prodáváte?

Med rozdávám dobrým přátelům a zbytek prodám. Pokud bych se tomu v důchodu věnoval víc, byl by to určitý přivýdělek. Poptávka po medu je velká. Když se neprodá v létě, prodá se v zimě.

Víte, kdo ve vaší chalupě žil před vámi?

Ano. Majitel byl lesní dělník, jmenoval se Schwarzer, po válce zde s manželkou mohl zůstat. Děti po válce odešly do Německa, ona později odcestovala za nimi, on je pochován na místním hřbitově.

Letos v létě nás navštívila vnučka posledního majitele s manželem, byl to nezapomenutelný zážitek, pozvali jsme je dál, prohlíželi si staré fotografie, které jsme kdysi našli na půdě. Žijí na severu Německa, provozují restauraci, pozvali nás na návštěvu.

Farní kostel svatého Ondřeje v Heřmanovicích.Zdroj: www.hermanovice.cz

Farní kostel svatého Ondřeje v Heřmanovicích. foto: www.hermanovice.cz

Vesnická památková rezervace Heřmanovice

Původní německé jméno obce Hermannstadt znamená v překladu Heřmanovo město. Osobní jméno Herman vzniklo ze středohornoněmeckého „hereman, herman" a znamená muže povinného službou ve vojsku. Současná česká forma jména byla vytvořena roku 1924 příponou „-ovice".

Obec byla v roce 1995 vyhlášena vesnickou památkovou rezervací pro jedinečně dochovaný soubor lidové architektury. Chráněny jsou domy lokální formy jednotného jesenického domu (východosudetský typ). V ústředním seznamu nemovitých kulturních památek je zapsáno 14 objektů. Chráněny jsou také pozůstatky po těžbě rud ve zlatohorském revíru.

Gabriela Mathiasová