Petr Stachovec z Krnova má 39 let. Půlku života si zničil hazardem. Za mřížemi vězení odseděl celkem třináct roků. Z posledního výkonu trestu se vrátil před necelými dvěma roky a zatím seká dobrotu. Sehnal si práci i bydlení, snaží se splácet závratné dluhy a na automaty se už ani nepodívá. Věří, že tentokrát to zvládne, protože má silnou motivaci. Nechce navždy ztratit svou dceru.

Když ho potřebovala nejvíc, byl zavřený.

Snad ještě není pozdě, ale nesmí promarnit poslední šanci. Už si nenalhává, že se někdo z gamblerství může vyléčit úplně. Petr Stachovec je ve stejné situaci jako abstinující alkoholik. Už nikdy nesmí do automatu hodit ani korunu, jinak tomu peklu propadne zas. Ví, jak obrovské riziko na něj číhá, když jde kolem herny nebo když zahlédne blikající tabuli s jackpotem trčící do ulice.

Kdy vlastně udělal ten osudový první chybný krok? Začalo to nevinně chozením na pivo s kamarády. V devadesátých letech ale bývaly automaty v každé hospodě a herny rostly jak houby po dešti. S vypitým alkoholem rostlo sebevědomí i hravost a naopak mizel pojem o hodnotě peněz.

„Dokud člověk prohraje jen to, co vydělá, je všechno o. k. Pak ale přijdou na řadu úspory a po nich půjčky. Dál už jsou jen samé lži a kriminalita. Zpočátku jsem ještě věřil, že se ke mně stěstí zase obrátí nebo že najdu nějaký systém, podle kterého v automatu padají výhry. Po pár letech mi došlo, že vyhrát se nedá, ale už mi to bylo jedno. Už mi nešlo o výhru. Úplně mi stačilo dívat se, jak se točí válce s obrázky, a poslouchat ty zvuky," popsal Petr Stachovec jednotlivá stadia hráčské závislosti.

Když si třeba koupil mobil, aby peníze neprohrál, do týdne skončil v zastavárně. A když v pondělí držel v ruce sto tisíc, dobře věděl, že do konce týdne bude zase švorc. Stachovec má na svém kriminálnickém kontě kromě běžných zlodějin, krádeží a podvodů také loupežné přepadení zastavárny, která bývala v ulici Partyzánů. Také absolvoval dvě neúspěšná léčení a pokus o sebevraždu.

„Prohrál jsem spoustu vypůjčených peněz a bylo mi jasné, že je nevrátím. Přivázal jsem si pásek na zábradlí na cvilínské rozhledně a pokusil se oběsit. Nepamatuji si přesně, co se stalo, asi jsem na chvíli ztratil vědomí. Nejspíš se pod mou váhou opasek uvolnil, protože jsem spadl dolů z toho vysokého ochozu a pořádně jsem si namlátil," popsal Stachovec, kam až ho hráčská vášeň dohnala. Znali ho krupiéři a barmani ve všech krnovských hernách. Měl výčitky, jaké trápení způsobil své rodině a lidem, na kterých mu záleželo. Přesto hrál dál.

„Když jsem jednou zas prohrál všechny peníze v herně v Revoluční ulici, barmanka mi říkala: Vidíš, už jsi zase v průšvihu. Pak ještě zavolala mé rodině, co se stalo, aby věděli, na co se mají připravit. Když jsem přišel domů a zjistil to, naštvalo mě to tak, že jsem se vrátil do herny a popelníkem rozsekal automat," popsal své absurdní reakce plné zoufalství.

Při rekapitulaci svého života si uvědomil, o co všechno kvůli hazardu přišel. Když se dozvěděl o petici za zákaz heren, rozhodl se ji podpořit zveřejněním svého příběhu. „Chci lidem otevřít oči, aby si uvědomili, jak jsou to strašně špinavé peníze, co stát nebo město vydělává zdaněním hazardu. Pochází z utrpení spousty nevinných lidí v rodinách, které hráčská vášeň někoho blízkého přivedla do nestestí a třeba i na ulici. Stojí za nimi řetězec půjček, dluhů, exekucí a kriminality. Prosím zastupitele i zákonodárce, najděte odvahu takové peníze odmítnout. Zakažte hazard!" uzavřel Stachovec.