Diváci České televize vědí, jak funguje televizní formát „toulavá kamera". Poetické dokumentární záběry ukazují regionální zajímavosti a komentář pro potenciální návštěvníky vychvaluje pamětihodnosti, lázeňství, řemesla, specifické místní výrobky, folklor i přírodní krásy.

Mohl být v našem regionu natočen podobný filmový formát ve válečném roce 1940, když byla filmová tvorba plná povinné nacistické propagandy?

KRÁSY SUDET NA YOUTUBE

Dnes lákají turisty do Jeseníků a na Opavsko nejčastěji záběry Pradědu, Karlovy Studánky, bruntálského zámku nebo opavského náměstí.

Stejné filmové záběry lákaly návštěvníky do našeho regionu také ve válečném roce 1940. Natočili je drážďanský rodák režisér Curt A. Engel s kameramanem Fritzem Lehmannem pro společnost Boehner Film. Jejich dílo Toulky po Sudetech bylo v loňském roce poprvé zpřístupněno veřejnosti na YouTube.

Zdroj: Youtube

Toulky po Sudetech jsou pozoruhodné nejen tím, že ukazují, jak vypadal náš region před 77 lety, ale také jsou zajímavým dokladem, jak se němečtí filmaři snažili líčit krásy Sudet bez hákových křížů, hajlování, adorování války nebo zmínek o Hitlerovi.

DOKUMENT BEZ IDEOLOGIE?

Tvůrci filmu samozřejmě nemohli pominout, že se s kamerou toulali za krásami německého Protektorátu Čechy a Morava.

„Curt A. Engel natočil řadu reklamních a kulturních filmů, jako Barokní město Drážďany (1936) nebo Země a lidé v Krušných horách (1937). Stejně jako ostatní Engelovy filmy z produkce Boehner Film natočené v období nacismu, lze také Toulky po Sudetech považovat za kulturní a formálně neutrální. Nicméně přesto posloužily nacistické ideologii," hodnotí Engelovu tvorbu v protektorátu němečtí filmoví historici na webu filmportal.de.

FILM ZAČÍNÁ PRADĚDEM

Nedílnou součástí Engelova filmu je i výpravná hudba, díky které jsou Toulky po Sudetech zážitkem i pro českého diváka, který nerozumí německému komentáři.

Úvodní záběry ukazují, jak se výletníci dojímají pohledem na romantickou starou kamennou rozhlednu na Pradědu, která dnes už neexistuje, v roce 1959 se zřítila. Dále se dozvíme, jak lázeňským hostům pomáhají Priessnitzovy zábaly, jak fungovala obsluha u zřídla léčivé vody v Karlově Studánce i jak lázeňští hosté nakukují do výkladních skříní se suvenýry. Obdivují například osoblažskou krajku a podobné upomínkové předměty domácí výroby.

Zdroj: Youtube

Suvenýrům z Jeseníků dominují dřevěné dózičky. Místní němečtí dědové připravují tenkou dýhu na pracovní stolici, které se česky říká „dědek". Z tohoto materiálu se lepí dózy, které pak malují děti. „Děti v Jeseníkách musí tvrdě pracovat," říká k záběrům komentář.

OPAVOU JEZDÍ TRAMVAJE

Záběry ukazují žebřiňáky tažené volským spřežením, chaloupky se šindelovou střechou, máchání prádla v potoce i noblesní lázně a hotely, které nabízí hostům dýchánky na terasách s úžasným výhledem do kraje. V Bruntálu filmaře nejvíc zaujal zámek a v Krnově se soustředili na vývoj textilnictví od ručního tkalcovského stavu až ke strojové výrobě látek.

Podíváme se do Jeseníku, Zlatých Hor i do Opavy, kterou jezdí tramvaje. Mnohokrát se na záběrech objeví lidé v sudetském lidovém kroji, o kterém dnes už téměř nic nevíme, přestože k našemu regionu patřil po staletí. Radostně tančící obyvatelé Sudet v mnohém evokují scény z Prodané nevěsty.

Curt A. Engel i po válce dál pracoval ve Boehner filmu a točil hlavně dokumentární a propagační témata. Dnes je z jeho tvorby asi nejznámější „Kočár do práce" o výrobě automobilových brouků ve Volkswagenu. Zesnul roku 1977 v Hamburku.