Od prvních plánů do uvedení do provozu ale uběhla dlouhá dvě desetiletí. Stavba začala už v květnu 1978, od začátku ji ale provázely potíže. Několikrát se měnil projekt a technické řešení, pak chyběly devizy na nákup zařízení v kapitalistických zemích a v jednu dobu se dokonce zvažovalo, zda má elektrárna vůbec smysl.

NEŠŤASTNÉ OBDOBÍ

Za „otce" elektrárny je považován Miroslav Kopřiva. Na Dlouhé stráně nastoupil už v roce 1980. Nejprve se věnoval technologické části stavby, později byl hlavním inženýrem a pak ředitelem výstavby.

„V době, kdy jsem na Dlouhé stráně přišel, bylo zrovna nešťastné období. Tehdy se rozhodovalo, zda vůbec stavět dál. Na celou pětiletku bylo pro elektrárnu vyčleněno jen tři sta milionů korun, což znamenalo výrazný útlum výstavby. Na druhou stranu to přineslo čas na modernizaci celého projektu. Bylo to ale velké zdržení," vzpomíná Miroslav Kopřiva, který se v oboru energetiky pohybuje dodnes.

Více než tři roky se snažil zajistit pouhých sedmdesát milionů devizových korun na nákup technologií na západě. Kvůli zkostnatělým předpisům to ale nešlo a stavbu to zdržovalo.

Vše se změnilo až na začátku roku 1989. „Teprve pak se podařilo stavbu dostat z útlumu. To byl jeden z těch radostných zážitků na stavbě," říká.

Během výstavby ale zažil i krušné chvíle. Tou nejtěžší byla podle jeho slov havárie, která se stala 10. června 1994. Při přechodu na turbínový provoz tehdy došlo k havárii generátoru, která skončila výbuchem, jež těžce poškodil celou technologii.

„Stalo se to téměř v pravé poledne a celé to trvalo jen asi čtyři sekundy. Po výbuchu byla v kaverně a tunelu mlha a kouř, že nebylo vidět na krok. Lezl jsem tam po čtyřech. Hlavní bylo zjistit, jak jsou na tom zaměstnanci. Když mi kolegové ohlásili, že nikdo nepřišel o život, oddychl jsem si," připomíná si osudový den Miroslav Kopřiva.

Výbuch naštěstí nepoškodil stavební část. Podařilo se sice zabránit ekologické havárii a úniku oleje do řeky a pracovníci zachránili i všechna data, stavbu to ale zdrželo o další dva roky. Odborníci museli odhalit příčinu havárie, navrhnout změny a posílit konstrukci soustrojí. Do provozu tak byly Dlouhé stráně uvedené až v červnu 1996 a kompletně dokončené o dva roky později.

ZNÁMÁ V CELÉ EVROPĚ

I když se zejména po sametové revoluci Dlouhé stráně setkávaly s kritikou z řad ekologů, podle Miroslava Kopřivy měly a mají mnoho pozitiv. „Česká energetika získala nejvýkonnější zdroj regulačního výkonu dnes známý po celé Evropě a naše firmy zase zkušenosti s výrobou náročných technologických součástí," připomíná.

Do regionu také přišly peníze na stavbu silnic a vodních zdrojů, postavily se byty pro pracovníky elektrárny na sídlišti v Loučné nad Desnou a zároveň to přispělo k výchově nové generace odborníků v energetice.

Dlouhé stráně se také staly velkým turistickým lákadlem. Ročně je navštíví na osmdesát tisíc lidí. Začátkem příštího roku očekávají miliontého návštěvníka.