VYBERTE SI REGION

Dějiny literatury na Bruntálsku, XCVI.

Seriál Dějiny literatury na Bruntálsku vycházel dva roky v týdeníku Region.

5.1.2016
SDÍLEJ:

Ilustrační fotoAutor: Shutterstock.com

Jde o první takovou souhrnnou práci, která se podrobně zabývá literární historii okresu Bruntál. Na našich internetových stránkách publikujeme jen několik dílů, které v novinách otištěny nebyly. Autorem seriálu je doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D., ze Slezské univerzity v Opavě, jenž se danému tématu věnuje již řadu let. Jeho záslužná práce o dějinách literatury v regionu by si sama zasloužila knižní vydání.

Rekapitulace u příležitosti ukončení seriálu Dějiny literatury na Bruntálsku

Uzavíráme náš seriál věnovaný dějinám literatury na Bruntálsku. Pragmatický aspekt výzkumu literatury v pohraničí, který bychom mohli charakterizovat jako soubor situací, jež utvářejí způsob recepce, je – například z hlediska obecné historie – málo důležitý. Daleko důležitější se nám jeví jiný jev literárního kontaktu, v němž se pragmatický kontext stává významným faktorem recepce díla, jestliže jsou mu přiznány určité vlastnosti.

Literární komunikace předpokládá nevyhnutelnost existence určité sféry základních epistemologických, axiologických a ontologických zkušeností. Symbolicko-mytické hodnocení prostoru pohraničí je spojeno s tematizací češství, němectví či polství tohoto území v literárních dílech a mnohdy nabývá – jak je tomu v případě části tvorby sudetoněmeckých spisovatelů – obranné funkce a podoby.

Silné spojení se zemí, časté pojímání života v Sudetech v kategoriích idyly se stává prvkem, jenž vytváří tradici a historii národa. Rodná zem je oblastí, která se rozprostírá kolem rodného domu, kolem zahrad, luk, pastvin, lesů. Je to „posvátný" prostor (ve smyslu sacrum), který je v literárním díle více než obrazem světa, je dokonce světem jako takovým.

Jde o zem, která určuje místo člověka ve světě, o zem, kterou obhospodařoval jeho otec a kterou bude zvelebovat syn a vnuk. V případě sudetských Němců k pokračování díla dědů a otců po roce 1945 již nedošlo. V případě Čechů a Poláků, kteří pohraničí osídlovali či „kolonizovali", je to zem, na kterou se nevzpomíná, ale kde se žije, v tomto smyslu běží nikoli o pravděpodobný, fiktivní prostor, ale o prostor skutečný, autentický.

Zda se zde žije dobře, či špatně, to je otázka, jež se týká i zobrazení vztahu spisovatele k této zemi. Pro starší generaci spisovatelů je to zem nově nabytá, kterou bylo třeba teprve důkladně poznat a nově pojmenovat. V případě jejich synů jde o prostor, k němuž – jak vidíme z některých ukázek – lze zastávat postoj zcela ambivalentní; nechybí přitom ani vztah radikálně ironický, užitím postmoderní estetiky v uměleckém vyjádření.

V každém případě popisy či zobrazení stejného prostoru v dílech německých, českých a polských autorů jsou orientační body, které je i nás vedou po cestě poznání, jsou prostředkem otevření se člověka světu, jenž ho obklopuje. Dynamické pojetí cesty nám umožňuje, abychom ji chápali dokonce v protikladu k putování-bydlení (osídlení).

Cesta znamená změnu, jisté riziko, které si vyžaduje také touha po dobrodružství, či dokonce po zisku. Bytí „zde a nyní" zaručuje trvalost, bezpečí a klid, provokuje k zamyšlení nad tím, co tedy vlastníme. Cesta pohraničím je toposem, v němž se setkávají či střetávají nejrůznější protiklady.

Na cestě dějinami pohraničí mohl člověk potkat německého rytíře, sedláka, horníka, ale i wehrwolfa a partyzána, nakonec i pravidelnou armádu. Cesta vedla do hor i do údolí, nebezpečným lesem, stávala se místem, kde se odkrývaly nejrůznější povahy a vášně, byla ztělesněním tužeb, ale i prokletím, jak to dobře známe z románů a novel Vladimíra Körnera.

Krajina pohraničí se nám tak zjevuje ve dvojím rozměru: realisticko-historickém a filozoficko-metafyzickém. Ten druhý je zvláště důležitý pro spisovatele pohraničí, neboť má vliv na ontologické, epistemologické i axiologické otázky a problémy, které rozhodují o pocitu národní identity, příslušnosti nejen k určitému teritoriu, ale i o víře otců a tradici dědů, v neposlední řadě o základních otázkách života a smrti.

Člověk pohraničí je homo domesticus – člověk „bydlící", který osídlením a obhospodařením krajiny položil základy nového světa. Zničení světa jednoho etnika, ztráta toho, co mu bylo nejdražší – vlasti, otčiny, Vaterlandu –, znamenalo rozpad jedné specifické kultury pohraničí, začátek konce mnohasetletého společenství i zánik toho, co představovalo výjimečnost rodné země. Bohužel návrat do tohoto idylického světa, do země dětství již není možný, jedině prostřednictvím paměti.

A také opačně – zapouštění kořenů je podle Simone Weilové jednou z nejdůležitějších potřeb lidské duše a má jak hodnotový, tak prostorový charakter. Vykořenění pak představuje hodnotovou dezorientaci, vznikající ze ztráty centra, které však nelze popsat prostorovými kategoriemi, ale je určováno tradicí, vírou, příslušenstvím k určitému společenství. Tento proces vyvolává stesk, jenž se pak v uměleckých dílech nezřídka projevuje značnou mírou sentimentu a idealizace.

Pohraničí je dnes čímsi na způsob knihy, do níž příroda, člověk a čas zapisovali své znaky, které lze racionálně nebo emocionálně hodnotit z hlediska kultury a literatury jak německé, tak české a polské. Historie jesenické oblasti nám umožňuje, abychom ji viděli jako krajinu alienace, vyhnání.

Avšak je to i místo kulturně-společenského kontaktu v prostoru mezi dvěma nebo více národy a národnostmi, místo, v němž se utváří charakter člověka. U národů a národností pohraničí by měla dominovat přinejmenším intencionální, ale hlavně reálná otevřenost a tolerance, která může nabývat a také nabývá různých podob a forem.

Věříme, že náš seriál přispěl a v budoucnu přispěje nejen k lepšímu poznání literární tvorby v oblasti, ale bude projevem soucitu i odpuštění. Jsme si vědomi toho, že básnické i prozaické slovo má tu zvláštní moc, že je nadčasové, když čas nejen uchovává vzpomínku na dramatické události, ale ochraňuje určité hodnoty, přibližuje k sobě lidi a v neposlední řadě nám daruje krásu.

Libor Martinek

Autor: Redakce

5.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Táborníci si musí pomáhat

Pořádný tábor v přírodě. Není zde elektřina a tudíž žádná televize či počítač. A je tu fajn a pohoda.

Přijet na kole s přilbou se cyklistům vyplatí

Upozornit cyklisty na nutnost užívání ochranných pomůcek, zejména přilby, při jízdě na kole a snížit tím nebezpečí úrazů je cílem akce Na kole jen s přilbou. Její letošní druhé kolo proběhne v pátek 26. srpna.

Film o jídle Buchty a klobásy je animovaný a mládeži nepřístupný

Krnovské kino Mír 70 uvádí od čtvrtku 25. srpna až do neděle film o jídle Buchty a klobásy. Film je zajímavý už jen tím, že je současně animovaný a mládeži nepřístupný.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies