Jde o první takovou souhrnnou práci, která se podrobně zabývá literární historii okresu Bruntál. Na našich internetových stránkách publikujeme jen několik dílů, které v novinách otištěny nebyly. Autorem seriálu je doc. PhDr. Libor Martinek, Ph.D., ze Slezské univerzity v Opavě, jenž se danému tématu věnuje již řadu let. Jeho záslužná práce o dějinách literatury v regionu by si sama zasloužila knižní vydání.

Rýmařovský rodák, básník a textař Miroslav Václavek

Miroslav Václavek, jenž se narodil 19. 8. 1965 v Rýmařově, je mladším bratrem hudebníka a básníka Vladimíra Václavka, kterému jsme v našem seriále již věnovali pozornost (ve vydání ze dne 18. 8. 2015). V současné době žije v Šumperku.

Jak se dozvídáme z autorského profilu ke sbírce S rybí kostí v krku (Brno: Ears&Wind Records, 2015) obsahující Václavkovy básně z let 2000 – 2014: „Narodil se za okrajem větru, je možná pouze něčí sen a i vy se mu jenom zdáte. A tak, i kdyby si snad někdo chtěl pomyslet Ejhle, básník, on sám říká: Já jen sním."

Sbírka je zajímavá také tím, že ji doprovodil ilustracemi Miloš Vacík, syn významného českého básníka, redaktora a publicisty Miloše Vacíka (1922–1999).

Miroslav Václavek je autorem prózy Člunky (Dokořán, 2010; zpracováno Českým rozhlasem Olomouc v pořadu Setkání s literaturou). Na serveru iDnes se kniha dočkala příznivého přijetí: „Člunky Mirka Václavka neplují po vodě. Proplouvají osnovou tkalcovského stavu autorova vidění světa a na svých tělech nesou tíhu osudů obyvatel Sudet i autorův niterný vztah k nim a k Sudetům samým.

Stejně jako člunek v tkalcovském stavu, i člunky v této knize plují osnovou jejich příběhů a nesou ke čtenáři vzrušující i tichý, divoký i klidný svět, v němž se prolínaly, třely i spolužily český a německý živel. Sudety Václavek dnes vnímá jako kraj vyvrácený z kořenů. »Je to kraj, který je i není a nejvíc je tím, čím dávno přestal být,« říká a pokračuje: »Když zapomeneš, že je noc, je slyšet spousta hlasů, které komusi před půlnocí šeptají švabachem. Ani opuštěná ptačí hnízda nejsou taková, jaká by měla být. Jsou stejná jako místní města. Studená a prázdná.«

Člunky jsou příběhy doby, lidí, života i smrti. I když se to nemusí zdát, jsou podle autora všechny postavy a jejich osudy skutečné. »Jsou takové, jak je napsal sám život, který je největší spisovatel a jsou tak krásné, i bez příkras, jaké jsou samy Sudety a lidé, kteří tam žijí. Já jsem jim byl oněm příběhům pouze přítomen,« vysvětluje Václavek.

Autor knihu věnoval všem, s nimiž se na nelehké cestě trním růžových keřů jménem Sudety potkal. »Na své cestě ke psaní i cestou samou, jsem potkával jen samé dobré lidi, protože jsem se rozhodl je potkat. Těm všem ony příběhy patří,« uzavírá autor." (7. prosince 2010 16:21, kultura.idnes.cz)

Miroslav Václavek je dále autorem válečného románu Železné včely (Knižní klub, 2014), který se odehrává „v Německu a jeho hrdinové jsou výhradně Němci. Mladý německý voják je zastřelen střelou, kterou kdysi zvedl ze země jeho otec, pracující tenkrát v muniční továrně.

Literárně zajímavě zpracované téma zaujme psychologií postav i akčním dějem" (z přebalu knihy). Autorsky je Václavek zastoupen v antologii českého a slovenského haiku Míjím se s Měsícem (DharmaGaia, 2013) i ve sbornících české poezie Ptáci z podzemí (nakl. Milan Hodek, 2013) a Rybáři odlivu (nakl. Milan Hodek, 2015).

Básně publikuje v literárním časopise Divoké víno, v almanachu Um pakultury a v kulturním měsíčníku Uši a vítr. Příležitostně se zúčastňuje autorských čtení v Divadle Husa na provázku, na Krylonocích, na festivalu poezie Potulný dělník, v Českém rozhlase nebo v české televizi, nebo čte „jen tak, těm, které má rád".

Aluzivní vztah k titulu proslulé Krylovy písně Salome jeví spíše osudově kainarovsky laděná Václavkova báseň Růže pro Salome: „V městě, jež není, / kde padlým andělům, shořelým na holuby, / planou v očích jeřabiny, / tam ti, Salome z nákladního nádraží, / pošlu růži bez hlavy v prázdném vagonu na uhlí, / jestli ještě zatoužíš stisknout samotu mezi stehny / a ráno dopít s tím výhybkářem kávu studenou jako zima, / jehož osudem je zatančit ti / za tvými zády až ve zšeřelém pokoji, / věčnost vteřiny zapalovaných cigaret vytvoří stín odchodu, / pak ve dne se setkáme / v laciné jídelně, / kam chodí nad novinami zapomenout učitel tance, / kde pití staví přesně doprostřed tácků, / a poznám tě podle noci pod očima, jako bys do rána chodila Paříží / a hledala mne v každém, který tě nazval Marianou, / i když vlastně vůbec nevíš, kdo jsi, / když tak brzy není slunce větší než srdce včely, / záchodky páchnou, / jako bych přestupoval před revolucí v Berlíně, hvězdy se staly barvami na semaforech / a zdá se, že budu smět ji v náruči nést jako dítě / postelí…" (ze sbírky S rybí kostí v krku).

Jestliže tato transformace novozákonního mýtu je psána volným a silně prozaizovaným veršem v rámci jednoho rozvitého souvětí, pak jiné Václavkovy básně – hudebně inspirované – se přísněji drží písňové formy, popřípadě především bluesové nálady (Blues pro dva, Blues pro psa, Pho-ga Blues, Buddha blues, Obolus blues): „Ráno je holubí, / z lidí den svítá, / pohled je na nebi, / pěkně v tom lítá. // Tělo je bez křídel, / myšlenky peří, / do ranních zrcadel / je mnoho dveří. // A v dechu začíná / spát letos zima, / slova jen hladina, / být zapomínám. // V karetním stolku / smrt hraje esem, / jen mraky žmolků / po kapsách nesem. // Hodiny tikají / na druhou dobu, / u jiných partají / vstávají z hrobu. // Jenom my ležíme / hluboko v sobě, / kam vstávat, nevíme, / v té ranní době. // Srpen je v ulicích, / je ještě brzy / nalézat ve větvích / Perseid slzy. // Do očí pohlédni, / dej tak dva oboly / a srdce probodni, / ať ráno nebolí."

Inspiraci spirituální, reynkovsky laděnou poezií zaznamenáváme ve Václavkově básni Třináctý prosinec: „Šeď z komínů stoupá, / zima v kamnech hoří, / stín věcí se houpá, / ten svět lampa tvoří. // Prsty jdu po těle, / pískem a spraší, / z doteků na čele / smutky se práší. // Břevnem tě nalézám, / od pasu dolů / rty tvými pořezán – / jsme křížem spolu. // Poutník jsem za světlem, / jež dávat mohu, / v očích se naleznem / anebo v Bohu."

Miroslav Václavek svými texty doprovodil hudební skladby svého staršího bratra Vladimíra i olomouckých hudebních skupin Bluesberg, Hynkovy zámky a Tiché lodi. Je rovněž „VIP bloger" serveru iDnes. Věnuje se také umělecké fotografii.

Libor Martinek