VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Čtyřicet sedm let házené v Krnově - 3. díl

/SERIÁL/ Házená patřila k městu Krnovu neodmyslitelně sedmačtyřicet let, letošním rokem se její historie uzavírá, doufejme, že ne definitivně K nestorům krnovské házené patří bezesporu bývalý hráč a činovník klubu Alois Balner. Pojďme si s ním zavzpomínat.

26.7.2011 6
SDÍLEJ:

Házenkářský tým Sokola Krnov v sezoně 2010/2011. Hráči, kteří v sezoně podávali velmi dobré výkony a byli postrachem favoritů, bohužel zažili i trpký konec házené v Krnově.Foto: www.cepleu.cz - Jiří Gajdoš

3. srpna - 3. díl

Ve druhé části povídání pana Aloise Balnera, nestora házené v Krnově, o historii tohoto sportu ve městě, jsme se dostali až do roku 2003. Tímto třetím dílem krnovskou házenkářskou historii uzavřeme. Dejme proto opět slovo Aloisi Balnerovi.

Složité, ale účelné rozhodnutí

V roce 2004 stál oddíl před složitým rozhodnutím, zda zůstat v TJ Krnov nebo přejít do vzniklého Sokola Krnov, který převzal Sokolovnu a přilehlé tenisové kurty. Jednání byla dost složitá, ale nakonec naštěstí zvítězil selský rozum a oddíl přešel pod Sokoly.

I když jsme nedostávali ze Sokola žádné dotace, tak výnos z tenisových kurtů, o které jsme se starali, oddílové příspěvky a sponzorské dary zajišťovaly házené plynulý chod bez jakýchkoliv dluhů.

Oslava 45 let

V roce 2009 oslavil oddíl pětačtyřicáté výročí vzniku novodobé házené v Krnově a uspořádal turnaj. Zúčastnili se ho bývalí hráči oddílu, kteří v Krnově a v Zátoru vyrostli, a také spřátelené kluby z Třince a polských Komprachtic. Turnaj poskytl příležitost měření sil dokonce třech generací hráčů.

Celé akce se tehdy zúčastnilo okolo sto padesáti házenkářů.

Zrušení mládeže

Ve stejném roce, tedy 2009, došlo ke zrušení mládežnických družstev. Mělo to dva hlavní důvody. Jedním z nich bylo to, že většina starších žáků odešla studovat mimo Krnov. Také z družstva mužů odešlo dost starších a zkušených hráčů za prací také pryč, anebo už se kvůli pracovnímu vytížení nemohli házené věnovat.

Mužský celek tak doplnili dorostenci a tato kategorie tedy zanikla také. Druhým důvodem, který ovlivnil rozhodnutí zrušit mládež, byla nejistota ohledně našeho sportovního areálu. Nevěděli jsme, jak to s ním bude dál. Nadále se v Krnově hrála velmi slušná mužská házená.

Účinkování v Moravskoslezské lize dávalo záruku kvalitní soutěže. I samotné zabezpečení oddílu bylo na velmi dobré úrovni.

Přišel zlom a konec

Jenomže přišel rok 2011 a konečně došlo k vyřešení nejistoty, tedy převodu sportovního areálu na město Krnov. Bohužel právě toto znamenalo začátek konce krnovské házené. Doposavad jsme se nesetkali, aby provozovatel určoval nového majitele sportoviště, které mimochodem oddíl házené svépomocí vybudoval a velmi kvalitně se o něj staral, obálkovou metodou.

Z naší strany to vidíme jako podraz na oddíl házené. S tímto rozhodnutím se členové oddílu prostě nemohou smířit. Je tragické, že takto smutně končí dlouhá a úspěšná éra házené v Krnově.

22. července - 2. díl

V prvním díle exkurzu do historie krnovské házené jsme se dostali až do roku 1981, kdy svou činnost ukončilo mužstvo mužů, zároveň však došlo k založení mládežnických družstev. Ponořme se opět do vyprávění nestora tohoto sportu v Krnově dlouholetého hráče a předsedy oddílu pana Aloise Balnera.

Vznik mládeže v Krnově a Zátoru

Po ukončení aktivní činnosti mužů v roce 1981 se výbor oddílu rozhodl založit žákovská družstva. Ta myšlenka už vznikla o rok dříve s cílem, dostat mládežnickou házenou na nejvyšší úroveň. Založili jsme dvě družstva mladších žáků. Jedno při 4. ZŠ v Krnově, to jsem vedl já a druhé také při základní škole, ale v Zátoru. To vedl pan Bednařík.

Snažili jsme se těm klukům předat maximum ze svých znalostí a dovedností a věnovali jsme jim v podstatě veškerý volný čas. Ten náš původní záměr, dostat je herně nahoru, se od počátku dařilo plnit. Týmy byly velikým příslibem pro další období. Musím vyzvednout i vstřícný přístup tehdejších ředitelů a učitelů těch dvou základních škol.

V Krnově byla ředitelkou paní Dušková a také nám velice pomáhala paní učitelka Stanovská. V Zátoru se pak velice aktivně zapojili páni učitelé Blecha se Škrabalem. Navíc se díky tamnímu řediteli Novému podařilo navázat velmi kvalitní spolupráci s polským velkoklubem Gwardia Opole. Tato spolupráce velmi kladně působila na rychlý vzestup naší mládežnické házené.

Z počátku se hrálo v Zátoru, kde díky iniciativě školy vznikl kvalitní sportovní areál, jehož součástí bylo i házenkářské hřiště s umělým povrchem.

Mládež se probojovala do nejvyšší soutěže

Postupně se nám žákovská družstva rozrostla a jak mladší, tak i starší žáci se probojovali do nejvyšší žákovské soutěže, což byla divize. Tam hrály takové házenkářské bašty jako Karviná, Ostrava, Kopřivnice, Zlín, Olomouc a další. Krnovská mužstva se v této soutěži také zabydlela a umisťovala se v horní polovině tabulky.

Zkušenosti z kvalitních turnajů

Díky své výborné výkonnosti byla naše družstva také zvána na kvalitní turnaje nejen v republice, ale také v zahraničí. Mezi ty nejznámější patří třeba Prague cup, Polanka cup nebo turnaje v Karviné, Ostravě, Brně, Zlíně, Havlíčkově Brodě, Povážské Bystrici, ale i v polských městech Wieluni, Grodkově, Brzegu nebo Opole.

Právě na těchto turnajích jsme získali spoustu kontaktů na ostatní kluby a také jsme zjišťovali, jakým způsobem se turnaje pořádají. Až jsme získali nějaké zkušenosti, vrhli jsme se také na pořádání. Naše turnaje jsme nejprve pořádali v zátorském sportovním areálu, kterýnám zaručoval kvalitní a hlavně pohostinné prostředí, díky obětavosti vedení ZŠ a učitelů.

Takové zpestření mládežnických turnajů byl vždycky zápas veteránů. Bývalí hráči Krnova se střetávali s házenkáři Gwardie Opole. To byly vždycky úžasné zápasy, ve kterých se objevovalo mnoho ligových hráčů a také bývalých reprezentantů.

Konec házené v Zátoru

V roce 1989 došlo k odštěpení krnovské házené od té zátorské a začala další etapa mládežnické házené. S trénováním skončil pan Bednařík, na jeho místo nastoupil pan Pučan starší. Já jsem samozřejmě pokračoval dál. S kolegou Pučanem jsme si pak museli vychovat další nové trenéry. To se podařilo a do trénování se zapojili pánové Petr, Leun a Rebl. Takže nás bylo pět a postupně, jak se nám mužstva rozrůstala, tak jsme se věnovali žákovské, dorostenecké a posléze i mužské kategorii.

Obnova házenkářského stánku v Krnově

Po přechodu žákovských družstev do Krnova jsme nastartovali akci za obnovení zanedbaného a navíc poškozeného házenkářského hřiště. Tato akce byla plně v režii oddílu házené, zapojili se hlavně bývalí hráči mužstva mužů a také ambiciózní dorostenci. No a pak mě napadlo, že bychom mohli vybudovat umělou plochu na atletickém stadionu a antukové hřiště využít k zabezpečení financí pro činnost oddílu.

Obě tyto akce byly hodně náročné nejen na organizaci, ale také co se týče získání sponzorů, kteří oddílu pomohli. Po pěti letech přestavby došlo v roce 1996 k položení umělého povrchu na kvalitně připravenou škvárovou plochu. Na škváře se dva roky hrála i ligová dorostenecká házená. Finanční prostředky na umělý povrch přišly hlavně z ministerstva školství a částečně také z TJ Krnov.

Vlastními silami jsme pak hřiště ještě oplotili a opravili si zanedbané tribuny. Tohle nové hřiště také pomohlo znovuobnovení tradice mezinárodních turnajů mládeže, které jsme předtím pořádali v Zátoru. Navíc se do Krnova začala sjíždět mládežnická družstva i na soustředění.

Úspěšné období mladých házenkářů

Nastalo velice úspěšné období samostatné mládežnické házené. Oddíl fungoval bez větších dotací. Mezi lety 1993 a 2008 se podařilo nasbírat velké množství úspěchů. S kolegou Leunem jsme dovedli starší žáky k vítězství na prestižním turnaji v Havlíčkově Brodě, kde za námi skončila taková mužstva jako Dukla Praha, Karviná nebo další naše i zahraniční házenkářské týmy.

Mladší dorostenci se pod vedením pana Pučana dostali až do první dorostenecké ligy. Starší dorost pak postoupil do druhé ligy. V roce 2005 skončili starší žáci na Handball Cupu, na kterém startovali mládežníci nejen od nás, ale i z Polska, Maďarska a jiných zemí. Také jsme se tradičně zúčastňovali kvalitního podniku Polanka Cup, který byl vždy vyvrcholením a ukončením sezony.

Pravidelně se naše mužstva od žáčků až po dorostence umisťovala do třetího místa.

Na prestižní Prague Cup se jezdilo za odměnu

Díky kvalitním výsledkům jsme také jezdili na vysněný turnaj do Prahy, Prague Cup, pořádaný vždy o Velikonocích. Tam se vždycky sjelo více než sto celků z celého světa. Nikdy se nestalo, že bychom tam neuhráli dobrý výsledek. Vždycky jsme byli v té horní polovině. Jezdilo se tam za odměnu. Byla to odměna nejen pro hráče, ale také pro trenéry, za kvalitní práci.

Kromě toho jsme tam navázali spoustu nových kontaktů. Také vznik družstva mužů pod vedením pana Pučana, který vedl hráče od mladšího dorostu až právě do mužů, a poté postup do třetí ligy v roce 2003 byl vyvrcholením jedné z etap vývoje krnovské házené.

Navázání nových kontaktů – Komprachtice

V roce 2003 jsme navázali užší spolupráci s velmi kvalitním klubem z polských Komprachtic, ten vede bývalý polský reprezentant Nawrocki. Každoroční reciproční turnaje a soustředění polských družstev v Krnově vyvrcholilo česko-polským házenkářským dnem v roce 2005. Byl to svátek házené vzhledem k tomu, že do Krnova přijeli ligoví hráči Gwardie Opole a bývalí reprezentanti Polska.

V utkáních od žáků až po staré gardy se na hřišti vystřídalo okolo stovky hráčů. Kromě házenkářů přijela i delegace města Opole v čele s jeho maršálkem panem Gollou. Ke škodě bylo, žemyjsme sice pozvali i představitele města Krnova, ale to nějak nepadlo na úrodnou půdu a ti se oslav nezúčastnili.

Pak jsme byli na oplátku pozváni do Komprachtic na polsko-český den, který měl také velmi vysokou sportovní i společenskou úroveň. Za tuto spolupráci jsem dokonce dostal jako předseda oddílu od maršálka opolského vojvodství pana Golly vysoké polské ocenění. Tak moc si nás v Polsku vážili.

Házenou prošlo okolo 500 členů

Za dobu novodobé existence házené v Krnově prošlo oddílem okolo pěti set členů, vesměs mládeže. Je nutno podotknout, že z tohoto množství členů zhruba osmdesát procent pak odešlo na studia nebo za prací mimo Krnov a do oddílu už se znovu nevrátilo. Za své úspěchy může krnovská házená děkovat hlavně obětavé práci trenérů, kteří věnovali házené spousty volného času a energie bez nároku na nějakou finanční odměnu.

Chtěl bych jmenovat naše výborné trenéry jakými byli a jsou pánové Hrabovský, Pučan, Leun, Petr, Rebl a Fiala. Já sám jsem byl za svou dlouholetou činnost hned čtyřikrát oceněn městem Krnovem titulem trenér roku a také jsem dostal cenu za celoživotní práci s mládeží.

Alois Balner, Pavel Habram

26. června - 1. díl

Sport zvaný česky házená, ve světě hadball, byl v minulých sedmačtyřiceti letech pevně spjat i se sportovním děním ve městě Krnově. Skoro po půlstoletí však házená v Krnově končí.

Zkusme se teď ponořit do historie krnovské házené ve vzpomínkách dlouholetého předsedy oddílu, bývalého špičkového hráče, trenéra mužů i mládeže a nestora tohoto sportu ve městě, pana Aloise Balnera, kterému se házená v Krnově proplétala celým jeho životem.

Začalo to na Pedagogické škole u profesora Talpy

Všechno to začalo na Pedagogické škole v Krnově, kde se v hodinách tělesné výchovy hodně hrávala házená. Učil tam pan profesor Talpa, který byl výborný teoretik, ale prakticky hrát házenou neuměl. Ale tím, že mu pomohli tělocvikáři a házenou v hodinách hráli, se na této škole v roce 1964 sformovalo družstvo dorostenek.

Vedl je právě profesor Talpa a za ty čtyři roky, co děvčata chodila na pedagogickou školu, se dostala házenkářsky hodně nahoru.

Za čtyři roky dorostenky třetí v republice

Tým vyhrál v roce 1968 Moravskoslezskou ligu a postoupil na republiku. Tam skončil na neuvěřitelném třetím místě, což byl největší úspěch trenéra Talpy, který svým svěřenkyním věnoval opravdu hodně volného času.

Profesor Talpa byl vůbec zajímavá osobnost. Byl úžasný teoretik. Všechno vysvětloval teoreticky a pak měl po ruce praktikanty, kteří prakticky předváděli, co mají hráči dělat. Tou svou propracovanou teorií a svým oddaným přístupem k házené dokázal opravdu hodně. On nebyl tělocvikář, ale co učil si nevzpomenu, myslím, že snad dějepis.

Každopádně dokázal kolem sebe vytvořit kolektiv děvčat, které hrály v Krnově první dorosteneckou ligu a skončily třetí v republice.

Začátky házené po válce

Házená se v Krnově hrála chvíli i před tím rokem 1964. Bylo to někdy po válce, kdy se hrávalo na hřišti za cvilínským vlakovým nádražím. Bylo tady družstvo žen i mužů, ale kolem roku 1958 všechno skončilo a bylo prázdno. Až potom pan Talpa oživil krnovskou házenou. Od té doby se pak házená v Krnově hrála nepřetržitě čtyřicet sedm let.

Vznik mužů pod trenérem Teplárkem

K panu Talpovi se pak přidal pan Teplárek. Ten házenou už předtím hrával. Ti dva vytvořili trenérský tandem. Ale vydrželo jim to jen do roku 1967, kdy se neshodli a pan Teplárek začal vytvářet tým mužů. Začal lanařit bývalé basketbalisty a některé atlety právě do toho nově vznikajícího celku. A tak jsem se vlastně do házené dostal i já, kdyžměještě s dalším atletem panem Mlčákem v tom roce 1967 oslovil, abychom to zkusili.

No a nám to šlo, měli jsme výbornou sportovní průpravu. Já jsem vlastně začínal v šesti letech v Sokole, kde to vedl pan Ptáček, a tam se dělala taková sportovní všestrannost. Pak jsem hrál fotbal, na škole jsme si vybudovali hokejový tým, tak jsem hrál hokej. V něm jsem působil i chvilku v Opavě, ale jinak jsem hrál za muže Bruntálu.

Ale nejvíce jsem se věnoval atletice. Trenér Bystřický mě přivedl k oštěpu, disku a kouli, což byla pro budoucího házenkáře velice dobrá průprava, protože to byly samé vrhačské disciplíny.

Ženy zlákaly vyšší soutěže, ženská házená končí

Takže v roce 1967 vzniklo družstvo mužů a hned jsme absolvovali několik turnajů mimo oficiální soutěže. A v roce 1968 jsme už začali hrát mužskou soutěž. Tak v Krnově působil jak mužský, tak i ženský celek. V tom roce 1968 právě dorostenky přešly do ženských soutěží. Tehdy je trénoval pan Hrabovský, pod jeho vedením se tým vypracoval na velmi dobrou úroveň.

Pan Hrabovský měl k házené podstatně blíže, než profesor Talpa, protože házenou aktivně hrál. Začínal s námi v mužích. Ženy hrály až do roku 1976 druhou ligu. Pak některá děvčata odešla, protože o ně byl obrovský zájem v jiných ligových klubech. Odešly do vyšších soutěží. Tím pádem se v Krnově zúžila základna a postupně ženská házená zanikla.

Čtyři děvčata pak hrála jinde i nejvyšší soutěž, některé ve Zlíně, tehdy Gottwaldově, nebo v Ostravě. ale ta nejlepší, Vítová, odešla do Olomouce, kde se stala velkou oporou.

Jen zlomek z pohárů, které krnovští házenkáři za celou dobu své existence v ligových soutěžích i na turnajích získali. Foto: Deník/Pavel Habram

Muži v krajské soutěži a českém poháru

Muži se mezitím taky vypracovali na slušnou úroveň. Už v tom osmašedesátém roce se hrálo v horní polovině tabulky krajské soutěže. Hodně jsme hrávali i Český pohár, kde jsme se setkávali i s ligovými mužstvy. Dokonce jsme postoupili z předkola a hráli v Karviné proti místnímu špičkovému mužstvu.

No a právě v Karviné si mě všimli zástupci Dukly Martin. Tehdy jsme s kolegou Mlčákem dávali házené opravdu hodně. Trénovali jsme až pětkrát týdně po třech hodinách, chtěli jsme se prostě někam dostat. No a taky právě díky tomu jsem se dostal do ligy v Martině, Mlčák pak hrál ligový volejbal.

Balner odchází na vojnu do Martina

Se zástupci Dukly Martin jsme se domluvili, že by bylo dobré, kdybych se dostal na vojnu k nim, kde měla házená velice slušnou úroveň. Všechno směřovalo k tomu, že ke konci soutěžního období se připraví můj přestup do Martina. Jenomže v roce 1968 přišly „spřátelené armády“ a nastal trochu zmatek. A já jsem narukoval do Tábora, kde bylo velitelství západního okruhu.

Nakonec jsem se však do Martina přece jen dostal. Dukla měla pořád enormní zájem. Pamatuji, že jsem musel napsat i nějaký dopis na ministerstvo obrany. Ono se to tam někde chytlo a po měsíci přijímače jsem si balil kufry na Slovensko. Tam jsem prožil dva nádherné házenkářské roky.

V Martině byly dva házenkářské kluby, Strojárny, které hrály nejvyšší soutěž, a právě Dukla. Ta hrála druhou nejvyšší a bojovala o postup. Sídlili jsme na dělostřeleckém vojenském učilišti. Po příchodu jsem si jako nováček musel trochu vytrpět, jako každý, ale podařilo se mi mezi ty kluky dobře zapadnout.

Více sportu než vojny

Na vojně jsem byl zařazen do skladu sportovního nářadí, což byla taková oddechovka, a tak jsem s bývalým reprezentačním brankářem Birnerem stavěl antukové házenkářské hřiště. Určitě jsme se věnovali více sportu než nějaké vojně. Ten sklad sportovního vybavení měl jednu výhodu. Člověk si kdykoliv cokoliv půjčil.

Naučil jsem se i lyžovat. Nad Martinem jsou Martinské hole, takže si stačilo půjčit lyže a jelo se. Ten první rok byl určitě více o sportu než o vojně. Od konce roku 1969 už došlo trochu ke zpřísnění vojenské služby. Asi se jim zdálo, že je u nás moc uvolněná atmosféra, tak to potřebovali přitáhnout, nejspíše i pod vlivem Rusů.

Tvrdé házenkářské tréninky v Dukle

Trénovali jsme většinou třikrát týdně, v pondělí, ve středu a v pátek. V sobotu se jelo na zápas a v neděli se hrálo, takže prakticky čtyřikrát týdně jsme byli v pořádném zápřahu. Tvrdá byla hlavně příprava na sezonu a taky zimní příprava. To jsme kolikrát běhali do poloviny Martinských holí, ale člověk si alespoň udržel pořádnou kondici.

Když jsem se pak vrátil z vojny do Krnova, tak jsem měl z čeho čerpat. To jsem byl hodně popředu, ale nejen po fyzické stránce, ale i co se týče přehledu ve hře, strategie a herní psychologie.

Chtěli, aby zůstal, ale vrátil se

Hrál jsem vždycky levou spojku. V Dukle tehdy bylo čtrnáct hráčů. Začínal jsem na lavičce, protože tam byl sehraný a vyzrálý manšaft. Ale ke konci prvního roku už jsem nastupoval v základu. Ve druhém roce už jsem hrál pravidelně.

Lanařili mě, abych zůstal v Martině na vojně a hrál nejvyšší soutěž za Strojárny, ale nějak zapracoval patriotismus a tak jsem se vrátil do Krnova. Začal jsem hned s ostatními pracovat, aby házená v Krnově šla nahoru. Do žen jsem se nemíchal, pracoval jsem s mužskýmtýmem.

Krnov stoupá vzhůru

Začali mě přemlouvat, abych dělal předsedu oddílu. Měl jsem kontakty i zkušenosti, tak jsem do toho šel a od roku 1971 jsem do dneška předsedou. Po hráčské stránce byl návrat velký skok. Ale podařilo se nám shromáždit skupinu dobrých hráčů, věnovali jsme tomu hodně volného času a energie a díky tomu to družstvo šlo pomalu nahoru.

Když se dívám zpět, tak toho kroku, že jsem nešel hrát nejvyšší soutěž, vůbec nelituju. S Krnovskou házenou jsem zažil spoustu krásných chvil, a to nejen u mužů, ale taky u mládeže. Navázali jsme spoustu kontaktů. Podařilo se nám vyzvednout krnovskou házenou na vysokou úroveň a házenkářská veřejnost nás velmi uznávala.

Celek Dukly Martin. Tento tým hodně ovlivnil vývoj házené v Krnově. Alois Balner (na snímku dole první zleva) zde strávil dva roky vojenské služby. Foto: Archiv klubu

Vítězný turnaj ve Štúrovu

V roce 1974 jsme navázali kontakt, takovou družbu, se slovenským Štúrovem. Tam se hrála hodně kvalitní házená. A o rok později, tedy 1975, jsme se tam dostali na úžasný mezinárodní turnaj. Ten byl takovým vyvrcholením určitého období pomémnávratu z Dukly. Podniku se účastnilo deset celků, soupeři byli vesměs na mnohem vyšší úrovni než my.

Byli tam třeba maďarské celky Dózsa Újpest nebo Szegéd, samozřejmě domácí Štúrovo a další slovenská a česká mužstva. A nám se podařilo celý neskutečně obsazený turnaj vyhrát. To byl tehdy zázrak. Ve finále jsme hráli ve čtyřicetistupňovém vedru proti Újpesti a o jedinou branku je porazili. V tom okamžiku se roztočil kolotoč, protože tam byli představitelé mnoha klubů a tahali mě i některé naše hráče, abychom zůstali na Slovensku a hráli za ligové týmy.

V roce 1976 skončily ženy. Většina dobrých hráček odešla do jiných celků do vyšších soutěží a ženskou házenou v Krnově neměl kdo hrát, protože dorostenky nebyly a scházela tam návaznost. To znamená, že ty dorostenky, které v šedesátém čtvrtém s házenou začínaly, prakticky končily v ženách.

Trenéři nebyli, vedl to pan Hrabovský sám a neměl nikoho k sobě. My jsme se věnovali mužům.

Muži končí, přichází mládež

Muži se pokoušeli o postup do vyšší soutěže. Hráli tehdy krajský přebor. Na víc jsme asi neměli. Kádr nebyl tak početný, měli jsme nějakých čtrnáct nebo šestnáct hráčů, takže když někdo nemohl nebo byl nemocný, nemohli jsme ani pravidelně střídat. Postupem času se ta generace, která začala, obměňovala.

Starší hráči odešli, ale mladých moc nebylo, takže v roce 1981 družstvo mužů skončilo. Ale ve stejném roce se začala formovat mládež.

(Druhý díl krnovské házenkářské historie přineseme v dalších vydáních Deníku.)

Autor: Pavel Habram

26.7.2011 VSTUP DO DISKUSE 6
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Ilustrační foto.

Dračí lodě na Hartě

Anděl Páně

Anděl Páně na náměstí

Den obce ve Staré Vsi

Obecní oslavy Staré Vsi proběhnou v sobotu 26. srpna od 14 hodin v tamním kulturním domě.

Dušan Žmolík pomáhá Břidličné, Besta nebude

Velkou posilu do svých řad ulovila Břidličná. Před sobotním duelem s Čeladnou se k týmu připojil bývalý záložník Slezského FC Opava či Kobeřic Dušan Žmolík.

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

I relativně nízká finanční gramotnost Čechů může za to, že čas od času skočíme na „supervýhodnou“ nabídku zhodnocení peněz, která se nakonec promění v totální fiasko. Pokud byste rádi investovali svoje úspory, nevynechejte následující tipy. 

Nejoblíbenější je ochucené latté, říká kavárnice z pojízdné kavárny

Je devět ráno a já přicházím ke stánku s kávou, který stojí na náměstí v Krnově. Je to malý dřevěný stánek na pojízdném kole. Stojí za ním sympatická a usměvavá slečna, která se mi představí jako Tereza Posoldová. Ta je zároveň i stvořitelkou tohoto nápadu v podobě pojízdné kavárny.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení