Víkendové babí léto přímo vybízelo k návštěvě zámku. Hned u vchodu byly vystaveny historické fotografie objektu, který byl roku 1576 vystavěn na místě bývalé tvrze kancléřem krnovského knížectví Jeronýmem Reinwaldem. Zámek mohli návštěvníci libovolně procházet celý od kotelny až po půdu. Mnohé překvapilo, jak je tato budova rozlehlá a kolik má místností. Ve srovnání s vystavenými fotografiemi původních zámeckých interiérů často až srdce bolelo, jak je tento objekt dnes pustý.

V každém patře bylo možné procházet desítky místností, které se svými holými stěnami navzájem podobaly jako vejce vejci. Většina návštěvníků při prohlídce nahlas přemýšlela, jak by se dal zámek oživit a jaké může mít takový kolos uplatnění v dnešní době. Současně všichni spekulovali, kolik desítek milionů musí stát rekonstrukce a provoz takového objektu a jak si s tímto problémem relativně malá obec poradí.

Opravdu smutná podívaná se naskytla v místech, kde se na celkem zachovalé budově podepsali cyničtí zloději kovů. „Ještě než se nám podařilo vyhrát spor o vlastnictví zámku se státem, zmizely odtud všechny okapy, a na některých místech dokonce i plech ze střechy. Sebrali všechno, na co dosáhli,“ posteskl si starosta Brantic Vlastimil Machů. V místech bez okapových svodů už byla omítka zelenošedá od plísní a řas, nebo dokonce opadaná. Podobně rychle devastace objektu pokračuje v místech, kudy do zámku prší škvírami po ukradené plechové krytině. Zatékání dešťové vody je v některých místech patrné až do přízemí.

„V 18. století zámek často střídal majitele. Roku 1802 ho koupil hrabě Zikmund Khuenburk ze Salcburku a jeho potomci ho o sto let později prodali Janu II., knížeti z Lichtenštejnu. Ti ho vlastnili až do první světové války. V meziválečném období se o zámek velmi dobře starali Karel a Edita Walterovi, o čemž svědčí četná korespondence s památkovými orgány i fotodokumentace interiérů z roku 1940. Když byli po válce společně s ostatními Němci odsunuti z Československa, docházelo k rozebrání mobiliáře,“ stojí ve stručné historii zámku, kterou zpracovala Alena Kaděrková.

„Po válce vlastnil v roce 1949 zámek Místní národní výbor Brantice, a na základě tohoto faktu se ho letos podařilo obci získat zpět do svého vlastnictví. V šedesátých letech došlo k rozsáhlé rekonstrukci zámku, který tehdy využíval stát prostřednictvím organizace Zdravotnické zásobování. V osmdesátých letech střechu z tašek nahradila měděná krytina,“ popsala poválečný osud památky Alena Kaděrková.