Mezinárodní den seniorů: Kraj stárne, fenoménem je osamělost

Vážný problém stáří? Osamělost. Netýká se jen starších lidí, kteří žijí sami, ale také obyvatel domovů pro seniory. I oni se mezi lidmi mohou cítit osaměle

Co ve skutečnosti potřebují?

„Rodina, vztahy v rodině, kontakt s blízkými, to vše je pro seniory velmi důležité," shrnuje své poznatky k tomuto tématu ostravský geriatr Hugo Přibyl. Lidskými potřebami ve stáří se zabýval také v publikaci stejného názvu a na základě osobního průzkumu mezi staršími lidmi došel k jednoznačnému závěru: „Dalo by se říci, že čím je člověk starší, tím více na rodině lpí a rodina se pro něj stává prioritou," uvedl s tím, že pro seniory nad 80 let je rodina a dobré vztahy v ní na prvním místě, důležitější než peníze či možnost o sobě rozhodovat.

„Senioři potřebují, aby v rodině vládly harmonické vztahy. Trápí se, pokud tomu tak není," dodává Hugo Přibyl.

Fenoménem dnešní doby je však osamělost. Řada seniorů, zejména ve městech žije uzavřena ve svém vlastním světě a nestýká se s okolím. 

 V současnosti se podle statistiků dotýká asi 15 až 16 procent starších 65 let, do roku 2020 by jich však mohlo být až dvacet procent.

Tedy přes dva miliony osob. „Myslím si, že největším problémem pro seniory vůbec je samota. Ztrátu partnera často doprovází i výrazný úbytek finančních prostředků," říká čtyřiašedesátiletá Eliška Mikulíková z Havířova.

Dva různé pojmy

Samota a osamělost jsou však dva různé pojmy. Mnoho lidí, zejména žen seniorek, které ovdověly, žije samo, a přesto se osamoceně necítí. Věnují se koníčkům, stýkají se podle svých potřeb s rodinou i známými, pořád mají co na práci a vnitřní samotu si vůbec nepřipouštějí.

Jarmila Novotná z Krnova říká, že jí nic nechybí, jen čas. „A mám zkušenost, že čas chybí nám všem důchodcům. Je to dáno asi tím, že už toho tolik nestihneme, nemáme tu rychlost, méně toho zvládáme," říká sedmašedesátiletá paní Jarmila. Tato seniorka je velmi aktivní, již šestnáct let vede spolek ONKO NIKÉ, který sdružuje pacientky po prodělaném zhoubném onemocnění prsu a zabývá se osvětovou činností.

„Jezdíme po školách, kde vysvětlujeme dívkám, ale i chlapcům, jak předcházet rakovině prsu. Nestíhám vše, co bych chtěla, bojuji s časem, a to hlavně když mě potřebuje rodina. Ale snažím se vždy přijít, když děti zavolají, že je třeba pohlídat vnuky, protože onemocněli."

Na straně druhé jsou senioři, kteří žijí mezi lidmi, například v domovech pro seniory, a přesto jsou osamělejší než jejich vrstevníci mimo.

Rodina je navštěvuje, ale…

Zdravotní sestřička Lenka Brázdilová zpracovala právě na toto téma diplomovou práci v rámci svého studia na lékařské fakultě, v oboru ošetřovatelská péče v gerontologii. V ní se zaměřila na osamělost seniorů v domovech s pečovatelskou službou. „Mezi nejzajímavější zjištění patřilo, že 82 procent ze 78 osamělých respondentů uvedlo, že se před nástupem do domova osaměle necítilo a po nástupu ano," shrnuje, co ji nejvíce překvapilo.

Své závěry vyvodila na základě 223 dotazníků, které rozdala obyvatelům v domovech s pečovatelskou službou.

Dalším zajímavým výsledkem je, že 82 procent seniorů se cítí osaměle, přestože je rodina v domově navštěvuje.

„Na základě zkušeností z praxe jsme očekávali, že osamělí senioři budou ve větší míře uvádět, že je rodina nenavštěvuje," dodává s tím, že pocit osamělosti nejčastěji uváděli lidé, kteří přišli o svého životního partnera.

„Důležité je, aby pocit osamělosti nebyl podceňován a nebyl brán jako přirozená součást stáří, protože z něj vyplývá mnoho rizik, jako je vznik deprese a s ní spojená možnost sebevražedných úmyslů. Může také dojít k somatizaci sociálně-psychického problému, kterým osamělost bezesporu je, a nebo k rozvoji závislosti na alkoholu či lécích. Proto je důležité, aby nejen odborná, ale i široká laická veřejnost, do které spadají i samotní senioři, měla o této problematice povědomí a věděla, co v případě osamělosti dělat, jak jí řešit," míní Lenka Brázdilová s tím, že jedním z léků na samotu je vytváření komunitních center.

„Tak vznikne místo, kde se mohou senioři setkávat, trávit svůj volný čas, potkávat se s lidmi různých věkových kategorií a navazovat nová přátelství."

Seniorů v kraji přibývá a kraj stárne

Deník se ptal seniorů v našem kraji: Co vám chybí?

Jaroslava Šrubařová, 75 let, Lichnov:

Trápí mě, že poslanci si pořád přidávají peníze mezi sebou a důchodcům přidávají čím dál méně. Důchodci měli dostat přidáno víc a dostanou strašně málo. A taky mi vadí, že na Klokánky nejsou peníze a na běžence ano. Na naše lidi nejsou a přitom je tady tolik bezdomovců. Je pravda, že mě tohle zas tolik netrápí, ale trochu mě to rozčiluje.

Zdena Schwarzová, 73 let, Opava:

Nic mě netrápí. V Opavě se mi žije dobře, jsem spokojená se službami, které město poskytuje, s jejich dostupností i s možnostmi jejich využití. A že by mi tady něco chybělo? Spíš si myslím, že na město, jakým je Opava, je zde až moc supermarketů.

Jarmila Novotná, 67 let, Krnov:

Chybí mi čas. A mám zkušenost, že čas nám všem důchodcům. Je to dáno asi tím, že už toho tolik nestihneme, nemáme tu rychlost, méně toho zvládáme. Nestíhám vše, co bych chtěla, bojuji s časem, a to hlavně když mě potřebuje rodina.

Eliška Mikulíková, 64 let, Havířov:

Myslím si, že největším problémem pro seniory vůbec je samota. Ztrátu partnera často doprovází i výrazný úbytek finančních prostředků. Trápí mě, že v Havířově pro starší lidi na ulici není zrovna bezpečno.

Jaromír Novotný, 72 let, Ostrava:

Chybí mi slušnost a ohleduplnost vůči nám starším. Stává se mi, že nad nějakým mladíkem stojím v tramvaji a on se celou cestu dívá z okna, než by se postavil. Nebo do vás strčí někdo v obchodě a ani se neomluví. To za našich časů byla ostuda.

Jana Miková, 67 let, Frýdek-Místek:

Mě nenapadá, co by mi chybělo. Fakt ne. Bydlím v dobrém místě, všechno mám blízko. Netrápí mě ani osamělost, ani mezilidské vztahy.

Ptali se pravodajové Deníku