Velkou zásluhu na budování týmu má bezesporu hrající trenér Štěpán Lhoťan. Tam po posledním vítězném utkání doslova zářil, ale jak prozradil, má se svým mužstvem ještě daleko vyšší ambice.

Tým mužů vstupoval do sezony Regionální ligy jako nováček a hned se ji povedlo vyhrát a postoupit. Čím si to vysvětlujete?

Byla to ta vítězná vlna a euforie z loňské sezony. To jsme si přenesli do prvního zápasu nové sezony a hned se nám povedlo porazit silné Hranice. Nebyli jsme nijak výrazně lepší, ale vyhráli jsme. A hned ve druhém utkání jsme podlehli Přerovu.

I když to zní hloupě, tak se tam projevil rozdíl v délce hracího času. MS liga se hrála třikrát dvanáct, zatímco regionální třikrát patnáct minut. Je rozdíl, jestli hrajete třicet šest nebo čtyřicet pět minut. Dvě třetiny jsme nad Přerovem vedli. A v té poslední jsme sice neodešli fyzicky, ale mentálně, už jsme byli v autě na cestě domů.

Najednou Přerov začal kousat a otočil. A v tu chvíli jsme si uvědomili, že nemusíme pořád vyhrávat, ale můžeme i prohrát. To nás dostalo trochu do reality.

Vám se vůbec na začátku sezony zase až tak nedařilo.

Po čtyřech kolech jsme měli snad sedm bodů. První byl suverénní Rožnov, my jsme měli o pět bodů méně než oni, vlastně hned na startu sezony. Nevypadalo to úplně růžově. A můžu říct, že to bylo i tím, že jsme se viděli už hned ve vyšší soutěži.

Byl velký rozdíl mezi Moravskoslezskou a Regionální ligou?

Upřímně jsem čekal větší rozdíl. Potvrdilo se, že Moravskoslezský kraj je na tom herně lépe než Olomoucký. Ale podle mě to je dáno i tím, že hráči v Olomouckém kraji nemají takové zkušenosti. Oni jsou třeba šikovní s hokejkou, ale chybí jim taková ta herní vyspělost, hlavně v těžších zápasech.

Přesně tohle potvrzuje třeba Mohelnice. Šikovní, mladí, techničtí kluci, ale v momentě, kdy se zápas láme, tak hlavou odejdou.

Váš tým slavil v posledních pěti ročnících hned třikrát postup. Byl to takový motor, který hnal mužstvo pořád nahoru?

Určitě to tak bylo. My jsme před pěti lety začínali v Moravskoslezském přeboru. To nám odešel Jarda Hlaváček, zůstal jenom jeho brácha Honza, ale jinak ta sestava už byla pohromadě skoro v takové podobě, jako dnes.

Nechytal Renda Frydrych, ale Petr Herel, který se střídal s Vojtou Mužíkem. Takže měli jsme jinačí gólmany. Ještě hrával Adam Gajdoš a Tomáš Valočík. Bylo nás docela dost. A ta parta, Jirka Planý, Ondra Miškov, já, Hrbolka a další jsme pohromadě od toho roku 2010.

A povedlo se nám postoupit, bylo to i tím, že jsme se dobře znali, protože jsme spolu hrávali předtím hokej.

Sestava se vám tedy za pět let prakticky nezměnila, je to to největší plus Krnova?

Je to velké plus. Když jsem s nimi začínal trénovat, tak ty trenérské zkušenosti skoro žádné nebyly. Za ty první tři roky jsme se naučili věci, které jsme potřebovali umět, to, co jsem po nich chtěl. A poslední dva roky už to ani nebylo o nějakém trénování, ale spíše o vedení týmu, protože už všichni věděli, co mají hrát, už jsem je to naučil.

Zase nevýhodou je, že rok zpátky už ti kluci dorostli do vysokých škol, takže začali jezdit do školy, Matěj Krvač, Fňuke (Filip Fňukal), Hrbec (Daniel Hrbolka). Navíc Adam Blaho pracoval v Pardubicích, takže ty tréninky už nebyly tak dobré, jak bývaly předtím. Podle toho jsme museli upravit tréninkový režim, čtvrtek a pátek nebo čtvrtek, sobota, aby měli dva tréninky týdně spolu.

Teď to vychází spíše na jeden trénink v pátek. Ale půlka kádru už jsme spolu prakticky od první třídy, kdy jsme hráli ten hokej. Takže vazby tam jsou obrovské a spoustu věcí můžeme hrát skoro naslepo.

Kádr nemáte nejširší, a tak důležitým faktorem těch úspěšných pěti let asi bylo, že jste nikdy neměli rozsáhlejší marodku, že?

To jsme věděli, že naší slabinou je úzký kádr, nějakých dvanáct kluků. Jeden rok, co jsme postoupili, tak jsme se v jedné soutěži zasekli. A právě jedním z důvodů bylo to, že Jarda Filip, takový náš motor, měl problémy s kotníky.

On už s tím měl problémy dlouhou dobu a týmu chyběl. A když vám odejde čtyřicet branek za sezonu, tak to je problém. Ale že by byla nějaká větší marodka, to fakt ne. Jen loni si Ondra Miškov přetrhal vazy v koleni a musel na operaci, ale vrátil se až zázračně rychle. Je fakt, že úzký kádr je naše nevýhoda.

V letošní sezoně už jste měli dva brankáře, ale ty předchozí odchytal René Frydrych sám. U brankáře přijde zranění jedna dvě, ale on to vydržel. To bylo taky trochu štěstí, ne?

No od té doby, co jsme přetáhli Rendu k nám, tak odchytal opravdu všechno. A kdyby se zranil, tak by to byl zase velký problém. Nechci snižovat výkony našich dalších gólmanů, ale on byl a je pořád jednička.

Jen v jedné sezoně to bylo složité, když Renda studoval v Praze a jezdil až v pátek. A to byl rok, kdy jsme postupovali daleko v Poháru, který se hraje přes týden. Takže se složitě dostával uprostřed týdne do Krnova a zpět. Je fakt, že v té době, kdy byl sám, tak jsme byli hodně napjatí, aby se mu v zápase něco nestalo.

Teď přišel Milan Baran, tak máme dva kvalitní brankáře a je po starosti.

Vrátím se k právě skončené sezoně. Po čtyřech kolech jste říkal, že jste měli sedm bodů, ale pak se to rozjelo. Kde přišel ten zlom?

Po tom, co jsme prohráli, tak přišla trošku deka. A pak to v dalších kolech bylo tak, že jsme vždycky první zápas vyhráli, myslím si, že s přehledem, a ve druhém nám nějak zůstávalo v hlavách, že ho můžeme ztratit. A tři kola po sobě jsme první zápas vyhráli, druhý remizovali.

A moment, kdy se to otočilo, to bylo utkání s Mohelnicí v Litovli. Vyhráli jsme o gól a poprvé jsme vezli z turnaje šest bodů. Bylo to 6. prosince, tak jsme se ještě smáli tomu, že nám Mikuláš konečně nadělil šest bodů (směje se). A v tomhle okamžiku se to zlomilo a přišel ten náš válec, kdy jsme už neztratili ani bod.

Který zápas považujete za nejdůležitější v sezoně?

To bylo určitě doma s Prostějovem, našeho největšího konkurenta. Taky jsme ten zápas urvali o gól. V téhle soutěži je problém, že se hrají vždy dva zápasy v jednom dni. A je poznat, jestli už máte v nohách jedno utkání a soupeř je čerstvý. A to se právě stalo.

My jsme měli za sebou zápas se Starou Vsí, navíc Jarda Filip tehdy nebyl a Honza Hlaváček se zranil v první třetině, tak jsme to utkání proti Prostějovu tahali na devět lidí. A to jsme mleli z posledního. Myslím si, že kdybychom nehráli doma, tak prohrajeme, nebo to bude možná remíza.

Jenže na tribuně bylo dost diváků a ti nás hnali. Tím vítězstvím jsme jim odskočili na čtyři body a už si to pohlídali.

Kdy jste vy osobně jako trenér začal věřit, že to vyjde opět na postup?

Když jsme podruhé porazili Prostějov, to se hrálo v Kostelci na Hané. Získali jsme sedmibodový náskok a už jsem věřil, že to udržíme, protože máme zkušené mužstvo. Samozřejmě jsem se kluky snažil trochu držet při zemi, ono není dobré být nahoře předčasně, ve sportu se může stát cokoliv.

Který z týmů byl pro vás nejkvalitnějším soupeřem?

Určitě musím zmínit ten Prostějov, oni jsou hodně siloví, oproti nám to jsou nabušení atleti. Přerov taky nebyl špatný. Svoje kvality má i béčko Rožnova. Jenže jejich áčko hraje první ligu a my jsme s nimi vždycky hráli, když jim hrálo souběžně i áčko, takže nemohli využít prvoligové posily.

Ale mně osobně se hodně líbila Mohelnice po herní stránce. Právě proto jsem byl hodně překvapený, že hrají tak dole. Jeseník byl ze začátku taky na takové vlně, ale zase tak kvalitní kádr nemají. Měli ze začátku dost štěstí, spoustu utkání vyhráli o gól. Dlouho i vedli tabulku.

My jsme s nimi jeden zápas remizovali, kdy jsme vedli 5:1 a nakonec to skončilo 5:5. Za ně hrál tehdy Ďopan z extraligových Pardubic. Před sezonou jsem favorizoval nás, Rožnov, Prostějov a Přerov. Mezi těmihle čtyřmi celky měl být postupující.

Jak moc pomohlo, že se v týmu sešli oba bratři Hlaváčkové?

Jarda už byl s námi od začátku sezony, Honza přišel v průběhu. Hlavně pomohli doplnit kádr na větší počet. Jarda pomohl svou kvalitou, on má obrovské zkušenosti z ligového florbalu. Přinesl takový klid na míčku. Byla to změna oproti tomu, co jsme hrávali předtím, jako bývalý hokejisti jsme lítali nahoru-dolů.

A od té doby, co přišel, tak jsme začali hrát opravdu florbal. On to podržel vzadu, rozehrál nebo akci zastavil, jak bylo potřeba. Když byl v Brně, tak hrál zabíhajícího útočníka a sázel góly. V Krnově má úplně jinou roli, hraje posledního obránce a je to takový mozek. A co se týká Honzy, tak ze začátku nehrál, protože byl taky v Brně.

V Hattricku byl tak na pomezí druhé a třetí lajny, tak jsem ho pořád lanařil, jestli nám nechce pomoct. A byl jsem hrozně rád, když přišel. Je strašně obětavý, je to nejzodpovědnější hráč ze všech. Navíc máme málo praváků, tak nám perfektně zapadl do sestavy. Střílí dost branek, běhá dopředu, dozadu, takže je to zase obrovský přínos pro tým. Oba jsou nejkvalitnější florbalisti, kteří tady v Krnově jsou.

Postup do divize, tedy celostátní soutěže, je takovým historickým momentem pro krnovský florbal. Co od toho čekáte?

Čekáme, že si zahrajeme ještě kvalitnější florbal. Řeknu to tak. Potom, co loni došlo k reorganizaci soutěží, tak si myslím, že ta Regionální liga nebyla až tak kvalitní. Kdyby k tomu nedošlo, tak v té soutěži zůstanou týmy jako 1. letka, Horní Suchá, Šumperk, takže by ten postup byl o mnoho těžší.

Takže proto si myslím, že v divizi určitě nebudeme hrát druhé housle, klidně můžeme hrát první, druhé místo a dostat se do play up o Národní ligu. Máme dost kvalitní kádr na to, abychom hráli o postup, a my vždycky chceme postoupit.

Kam podle vás může tenhle tým dojít? Postupoval z přeboru a najednou je v celostátní soutěži.

Myslím, že strop je asi Národní liga. Ta starší generace hráčů na ni určitě má a mohli bychom hrát střed tabulky, vůbec bych se toho nebál. Taky záleží na tom, jak ten tým doplníme, kdo nám přijde z mládežnických kategorií. Máme pět nebo šest kluků ročníku 1998, což budou v příští sezoně junioři, plus máme dvě devadesát sedmičky, takže je vyzkoušíme v áčku, v béčku.

Pak přijdou devadesát devítky a začne se to nabalovat. Kdybychom dotáhli ty mladé kluky do Národní ligy, tak by to bylo super. Největší ambice máme v juniorské kategorii, tam bychom chtěli jednou hrát extraligu. A kdyby k tomu muži hráli tu „národku" tak by to byl pro Krnov obrovský úspěch. Takovou soutěž tady snad nikdy nikdo v žádném sportu nehrál.

To by se snad musela postavit nová hala (směje se).