Roman Procházka: Za tři roky je olympiáda

Roman Procházka má v šestnácti letech nejlepší roky své plavecké kariéry před sebou. „Za tři roky je olympiáda. Mým velkým snem je na takové akci startovat,“ odhalil své velké plány do budoucna člen národního plaveckého družstva mladšího dorostu.

Romane, EYOF máte za sebou. Jaké pocity ve vás převažují?

Musím říct, že velmi dobré. Na podobné akci jsem startoval poprvé, šlo tak o mou premiéru. Byla tam spousta sportovců z mnoha států, kteří soupeřili o co nejlepší umístění v deseti různých sportech. EYOF oceňuji i po pořadatelské stránce. Organizátoři vše zvládli na jedničku. Měli jsme výborné podmínky.

Čeho všeho jste se v györském bazénu stihl účastnit?

Startoval jsem na 200 metrech kraul a skončil jsem na dvacáté příčce. V kraulařské štafetě na 4 krát 100 metrů se náš tým dostal do finále a obsadil osmé místo. Na padesátce kraulem jsem byl devátý a postup do finále mi unikl o pouhé tři setiny sekundy. Na dvojnásobné trati z toho pak byla sedmnáctá pozice.

Nemrzí vás, že jste se hlavně ve volné padesátce mezi nejlepší neprobojoval? Přece jenom chyběl opravdový kousek.

Trochu jo, protože jsem plaval pouze setinu za svým osobním rekordem. Na druhou stranu být devátý v Evropě není vůbec špatné. Celkově vládne s výsledky spokojenost.

Tvrdil jste, že to byla vaše první účast na akci takového formátu. Můžete z ní do budoucna čerpat potřebné zkušenosti?

Určitě. Byla to moje premiéra a věřím, že má výkonnost se postupem času bude zlepšovat. Měli jsme nějaké informace o tom, jak to probíhá, ale až když si tím člověk projde, ví, co všechno to obnáší.

Startoval jste v Maďarsku, které minimálně v Evropě patří mezi absolutní plaveckou špičku. Proč podle vás právě Maďaři v plavání tak vynikají?

Na EYOF byli nejúspěšnější Rusové a tuším, že právě Maďarsku v počtu medailí patřila hned druhá příčka. Je to o tom, že Maďaři mají lepší podmínky. V jejich zemi je více bazénů a trenérů. Tamní lidé tím navíc žijí. Je to tam zkrátka národní sport.

Jak dlouho jste vlastně členem českého reprezentačního družstva mladšího dorostu?

Nominační limit jsem splnil loni v létě a podařilo se mi ho udržet i pro příští sezonu. Jsem rád, že jsem mohl startovat v Maďarsku, doufám, že se objevím i na světových hrách, které se během srpna uskuteční v Buenos Aires.

To je bezpochyby cíl pro nejbližší týdny, ale co ty dlouhodobější? Čeho byste rád v plavání dosáhl?

Chtěl bych to dotáhnout co nejdále. Za tři roky je olympiáda. Mým velkým snem by bylo na ni startovat.

Kdy jste se vlastně plavání začal věnovat?

Bylo to v mých asi sedmi nebo osmi letech, kdy mě do kurzu přihlásila mamka. Začínal jsem v Plaveckém klubu Slavoj Bruntál. Plavání mě velmi naplňuje a jsem rád, že jsem zůstal právě u něj. Těžko se to popisuje, ale když se ponořím pod vodu, zavládne takové ticho a klid. Pohyb ve vodě je navíc úplně o něčem jiné. Strašně mě baví.

Byl jste na významné evropské akci, jak byste zhodnotil postavení českého plavání v Evropě?

Myslím si, že nejsme žádní břídilové. Ve štafetách se například pohybujeme v elitní desítce mezi nejlepšími zeměmi.

A co plavání v Bruntále, kde jste plavecky vyrostl?

Podmínky tam nejsou na takové úrovni, ale tamní trenéři se pro své svěřence snaží udělat maximum možného. Mě třeba trénoval Jan Michalík, s nímž doteď stále spolupracuji. Za mnohé mu vděčím.