VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Martin Kopeček: Naši kluci mají i na extraligu

Krnov /ROZHOVOR, PROFIL KLUBU/ - Volejbalový oddíl TJ Krnov, to jsou především žáci a junioři. Výborně si vedou v krajském přeboru, žáci se předvedli s úspěchem i v Českém poháru. Je to zásluha především trenéra Martina Kopečka, ale také jeho otce Jaromíra a Jiřího Doupala.

18.4.2013 3
SDÍLEJ:

Krnovský mládežnický volejbal, to je především dobrá parta, žáci junioři drží pospolu. Někteří z krnovských volejbalistů mají na to hrát i extraligu.Foto: Martin Kopeček

Tihle tři by chtěli krnovský mládežnický volejbal pozvednout a pomalu ale jistě se jim to daří. Jména jako Tadeáš Handlíř, Michal Drabina, Vojtěch Bažo, ale i další odchovanci mají náběh na to, aby šířili jméno krnovského volejbalu i na nejvyšší úrovni.

Samozřejmě jako každý sportovní klub v republice, i krnovští volejbalisté se potýkají s řadou problémů.

„Z dospělých tu hrají ženy, ale jinak máme převážně mládež. Hlavně Krnov nemá finance na to, aby si mohl dovolit hrát nějakou vyšší soutěž nebo kraj mužů jen tak, protože na dospělé město dotace nedává, jen na mládež. A s mládeží to v celé republice není růžové. Pokud se nebudeme starat o děcka, tak to, že hrají dospělí, je nám úplně nanic," říkal na úvod krnovský volejbalový trenér Martin Kopeček.

Které týmy tedy v Krnově jsou?

Z mládeže máme žáky a juniory, s tím, že junioři teď přestali vyhrávat v juniorské soutěži, protože v juniorském věku už tam jsou jenom dva kluci. Ta éra juniorů, která tady byla před čtyřmi roky, ta už odešla. Ti, co po nich nastoupili, tak ještě rok drželi výkonnost, ale potom odešli i ti další. A teď tam máme obrovský věkový schod mezi juniory a žáky. Bude nám ještě tak tři roky trvat, než nám doroste další juniorská generace, která už za sebou bude mít další posloupnost.

Junioři jsou sice v útlumu, ale naopak žáci jdou zase nahoru. Je to příklad toho, že musíme tu pyramidu budovat odspodu a ne naopak.

Kam vám ti úspěšní junioři odešli? A hrají vůbec?

Ale ano, někteří hrají, mají zájem pořád ve volejbale působit. Samozřejmě odchází většinou na vysoké školy. Dost kluků mezi volejbalisty jsou studenti na středních školách a mají dobré známky, takže jdou dál na vysokou nebo se rozletí do světa. Krnov je malý a oni chtějí ven. Takže vybudovat mužský tým je nereálné už z toho důvodu, že ti hráči odcházejí a hrát pravidelně a trénovat by tu namohli, protože Krnov je na ně už opravdu malý. Já je samozřejmě chápu, taky jsem z Krnova odešel.

To je asi bolest Krnova ve všech sportech. A v podstatě všech měst, kde není vysoké školství, hráči odcházejí.

Nejblíže je Ostrava nebo Opava, ale ti kluci prostě nemají zájem jít sem, chtějí pryč. Ale já si myslím, že je to dobře, že by měli zkusit, jaké je to venku. Neměli by zůstat sedět tady. To je další důvod, proč ty muže nemáme. A když chceme hrát mužskou soutěž, a tu jsme i hráli, tak jsme ji hráli s juniory, ať se kluci otřískají. Ale nechceme, aby se tu hrála mužská soutěž, pokrytá řekněme dvanácti chlapy ve věku třicet let, to ne.

Když se podíváme na hráčskou základnu, jak je široká?

Momentální hráčská základna má, co se kluků týká, dvacet šest členů, to znamená juniorů a žáků. Ale pokud se nám podaří projekt, který máme v rámci školy (ZŠ, Janáčkovo náměstí, pozn. red.), to znamená rozjet tzv. minivolejbal, což je volejbal dvojic a trojic, tak potom by se počty měly konečně zvednout. Když jsem přišel zpátky do Krnova, tak základna byla dvanáct kluků. Teď momentálně to bylo třicet, snížilo se to na dvacet šest, protože vždycky někteří odejdou.

Ale do těch pěti let, podle původního pětiletého plánu, který jsem si nastavil, tak počítám s nárůstem základny na čtyřicet lidí. A postupem času ještě více, ať je hlavně těch žáků co nejvíc.

Kterých soutěží se vaši mládežníci účastní?

Žáci hrají krajský přebor a potom celostátní Český pohár. Junioři hrají jen krajský přebor.

Jaká je v našem kraji konkurence?

V Moravskoslezském kraji je obrovská konkurence co se žáků týká. U juniorů je to naopak, u nich je tady konkurence už dost slabá, vyjma Frýdku-Místku, respektive SŠK Beskydy, kteří jsou hodně silní. Ale v juniorech je situace zoufalá, tam jsou pouze tři týmy. Žádný okres, žádné město se nějak nehrne do toho hrát juniory. Junioři jsou problém celorepublikový, v téhle kategorii je všude málo týmů.

V žácích si lidově řečeno můžeme olíznout všech deset, protože máme patnáct týmů v kraji, což je neskutečný nadprůměr, co se týká krajských přeborů v rámci republiky.

A jak si v té konkurenci stojí Krnov po stránce kvality a hry?

Náš A-tým byl v letošní sezoně na pátém místě mezi patnácti týmy. Béčko bylo samozřejmě poslední, ale to jsou malí hráči, kteří začínají. Tři kola jsme dokonce drželi bronzovou pozici. Vzhledem k tomu, že my se nemůžeme až tak soustřeďovat na výsledky vzhledem k naší základně a tréninkovým možnostem, tak jsme si zase nevedli až tak špatně.

Je pravda, že na ty nejsilnější týmy jako je Ostrava nebo Nový Jičín jsme jednoduše neměli, to jsou týmy, které nás zatím vždycky převálcují. Ale s Opavou a Přerovem, který u nás hostuje z Olomouckého kraje, tak s těmi jsme hráli často vyrovnaně, někdy jsme je dokázali i porazit. Nebyli jsme nikde na chvostu, to v žádném případě.

Máte mezi svými kluky někoho, o kom víte, že by se mohl v pozdějších letech prosadit, když to přeženu třeba do extraligy?

To nepřeháníte, určitě můžou, protože první, který od nás takhle odešel z těch žáků, se kterými jsem začal pracovat, to byl Tadeáš Handlíř, toho trénoval ještě můj otec, ten se prosadil v extralize kadetů a dokonce i v extralize juniorů, byť je to ještě žák. Takže ti hráči na to určitě mají. Teď Vojta Bažo, který odchází do Brna, ten je členem reprezentace České republiky, což také není zrovna málo (usmívá se). Navíc má jistou extraligu v Brně.

Michal Drabina jako nahrávač, zase bude hrát od příštího roku stabilně ve Frýdku extraligu kadetů. Teď si ho vyzkoušeli, že na to má. Takže ti hráči, pokud opravdu makají, trénují a pracují, tak mají na to. A máme tady takové somatotypy, které jsou schopné obstát i v té extralize, protože tam už není možné být jenom šikovný, tam už člověk musí mít i určité parametry: výšku, váhu, svalstvo atd. Jsou tu hráči, kteří na to mají.

Jak těžké bude kluky, kteří odcházejí, nahradit? Jsou to přece jen klíčoví hráči.

To jsou hodně klíčoví hráči, nahradit je, to je vždycky těžké. Tadeáše jsme nahradit dokázali. Už když jsem trénoval v Olomouci, tak jsem se soustředil na to, aby byl každý nahraditelný. Na jednom hráči nemůže viset celý tým. Oni tím, že odejdou, zase dávají příležitost těm mladším. Pokud odtud ten dominantní silný hráč odejde, tak musí přijít další, kteří ho chtějí nahradit. A musí to během jednoho dvou let zvládnout.

Buď se najde podobná individualita, která je tak dobrá, nebo se tým dá tak dohromady tak, že v součtu bude lepší, než ten jedinec, který hod držel. Když to řeknu jednoduše, teď jsme byli na okresním kole školního volejbalu v rámci AŠSK (Asociace školních sportovních klubů) a Vojta Bažo tam s námi nebyl, protože měl zrovna reprezentační soustředění. Podařilo se nám i bez něj skončit na stříbrné pozici. Kdyby tam byl, tak bychom byly nejspíše zlatí, ale je tam rozdíl jedné pozice, zlato, stříbro.

Oddíl by určitě nemohl fungovat bez podpory, kdo vás nejvíce podporuje?

Město. Dává nám dotace. I když samozřejmě jako všude platí kluci členské příspěvky. Ale my jsme hodně levný oddíl. Kluci platili 600 korun na půl roku, což je opravdu miniaturní částka. A letos jsme měli dobrý rok, protože kluci uspěli v testování a dostali jsme i dotace od Českého volejbalového svazu. Z toho se nám povedlo částečně i hradit Český pohár, to byla velká pomoc.

Kromě města, máte ještě nějaké podporovatele, třeba z řad krnovských firem?

Momentálně nemáme nikoho, žádného sponzora, který by nás sponzoroval systematicky. Před časem nám přispíval KOS Krnov na cesty, podporovalo nás i Ekotempo Krnov, ale ted momentálně nemáme sponzora, který by nám stabilně nějakým způsobem pomáhal.

Co v současné době volejbalový oddíl nejvíce trápí?

Nejvíce určitě tréninkové prostory a možnosti. Ty už se řeší novou sportovní halou.

Kde teď trénujete?

Na 2. základní škole a na „Zemědělce", máme tři tréninky týdně a jedno hřiště na strašně moc kluků, takže ty tréninkové podmínky jsou zatím opravdu zoufalé. Dříve jsme trénovali na gymnáziu, ale tam jsme už bohužel nemohli, měli tam nějaké vlastní svoje složky. Navíc jsme začali chodit do posilovny, což se nakonec ukázalo jako plus, ale s volejbalem nám to zase až tak nepomůže. Ale kluci jsou na tom zase lépe fyzicky.

Tréninky
Pondělí: 16.30 - 18.00
(2. Základní škola, Smetanův okruh 4, Krnov)

Úterý: 17.00 - 18.30
Pátek: 17.00 - 18.30
(Střední škola automobilní, mechanizace a podnikání, Opavská 49, Krnov)

Kromě haly, která už se staví, trápí volejbal v Krnově nedostatek trenérů

.

Mládežnický volejbal je v Krnově na vzestupu. Jeho rozlet momentálně brzdí dvě věci, nedostatečný prostor pro trénink i pro pořádání domácích zápasů, a také nedostatek trenérů. První problém už se řeší a v dohledné době by měl být minulostí. U Základní školy na Janáčkově náměstí v Krnově se staví nová, moderní hala, kde naleznou nejen volejbalisté svůj nový domov. Shodou okolností na této základní škole učí i krnovský volejbalový trenér Martin Kopeček. Ten se na nové prostředí už velice těší.

Teď když se postaví nová hala…

Tak se rozloučíme se starým prostředím a budeme se přemisťovat sem. Bude to pro nás strašná pomoc. Toto je hala, která nám tady chyběla neskutečně moc. Teď jsme odkázáni na jeden kurt, když budeme mít dva kurty, tak můžou efektivně trénovat dvě složky. Může být více tréninku, můžou si navzájem pomoci, junioři s žáky. Na jednom hřišti můžeme pilovat příjem, na druhém mohou trénovat nahrávači.

Teď to jde velmi těžko. Když jsem trénoval v Olomouci, tak dvě hřiště byla základ pro vedení tréninku. Prostory Univerzity Palackého jsou nádherné, a toto nám tady strašně chybělo.

Kde hrajete domácí zápasy?

Ty hrajeme na Zemědělce, i když jsme je měli pouze dva. To je další věc. Žákovské soutěže vyžadují dvě hřiště, protože pokud se hraje turnajovým systémem a je tam pět týmů, tak na jednom hřišti by se hrálo celý den. Takže jsme vždycky byli nuceni hrát venku. Letos hrálo doma jen naše béčko, jednou na Zemědělce a jednou na 4. Základní škole. Jinak doma kluci vidět nešli. Ten nejhezčí volejbal, který předvádělo áčko, tak byl vždycky k vidění i několik set kilometrů od Krnova.

Takže to bude taky pomoc, když budete moci hrát domácí zápasy v nové krnovské hale?

Obrovská pomoc. Kluci si konečně budou moci zahrát před vlastním publikem, budou moct pozvat přátele, kamarády, rodiče. Rodiče konečně aspoň uvidí, co se to děcko vlastně učí. Oni akorát ví, že kluk přijde domů unavený z tréninku, když trénujeme venku, tak přijde rezavý od antuky a to je všechno, co ten rodič vidí. Protože ho nemá možnost vidět hrát a ohodnotit tu práci, kterou potomek dělá. Teď bude konečně možnost.

Prostory jsou jediný problém?

Druhým hodně velkým je nedostatek trenérů. Jsme tři můj otec Jarda Kopeček, Jiří Doupal a já, což je zoufale málo. Občas nám pomůže moje sestra nebo přítelkyně, která tady hrála volejbal. Ale trenéři tady prostě nejsou a u žen je to ještě zoufalejší. Když to srovnám třeba se Svitavami, tam mají pět trenérů na jeden tým žáků. To jsou chlapi, kteří jsou spolu, kamarádi, volejbalem se baví, žijí tím. Mají áčko, béčko a snad i céčko.

Je jich na to pět, není problém, kdy kdo pojede na zápas. Když jedou na turnaj, tak jede dvanáct kluků a pět trenérů a ti chlapi se tím prostě baví. Plus dalším autobusem jedou rodiče, kamarádi a fanklub. To je volejbalový zázrak. Tam ale volejbalem fakt žijí. Tady kolikrát musíme přemlouvat, aby nám pomohli odvézt kluky na zápas. Máme samozřejmě vzorné rodiče, kteří jezdí pravidelně. Ale když se náhodou stane, že ten vzorný rodič nemůže, tak je problém. Naštěstí vždycky někdo pomohl.

Jak vyřešit problém s trenéry?

Jde o to, že lidi si myslí, že to může trénovat jenom volejbalista. To je blbost. Petr Juda, který je trenérem reprezentace kadetů, tak je nevolejbalista. Je to nadšenec, ale volejbal nikdy pořádně nehrál. Ale není pravda, že když jsem nikdy nedělal volejbal, tak ho nemůžu trénovat. Právě naopak to jsou nejlepší trenéři, protože nemají ty vlivy: Já jsem bývalý volejbalista a všemu rozumím. To ne.

Na to, že je volejbal složitý sport, je to docela paradox.

Není. Když si dotyčný udělá trenérský kurz a pracuje s někým a učí se, tak to jde. Když se umí vcítit do mládeže, umí motivovat kluky. Oni se to naučí, ale musejí mít motivaci to hrát. Ten člověk musí být v prvé řadě dobrý psycholog, musí s tou mládeží cítit a musí tím žít. A pokud ho to baví, a to kluci poznají, že ho to baví, tak ten člověk může trénovat kohokoliv.

Věřím tomu, že kdyby někteří trenéři volejbalu přešli ze dne na den třeba na hokej a naučili se základ, tak žáčky rozhodně dokáží vést, protože jsou výborní motivátoři, učitelé. A to je i případ Krnova. Pokud by tu přišel rodič, který by do té doby viděl balón jen v televizi, a byl by nadšený pro věc, měl by chuť do toho jít a bavilo by ho to, tak věřím tomu, že do roka a do dne by byl schopný trenér, který by dokázal vést to naše žákovské béčko, aby hrálo, fungovalo, pracovalo a mělo z té práce radost. Prostě jde to.

Jediným problémem je, že ti lidi mají strach. Když jsem tady přišel, pak se založili žáci a já jsem po roce přišel s tím, že chceme hrát Český pohár. A všichni se chytali za hlavu, jestli jsem normální. Samozřejmě neudělali žádnou díru do světa, skončili dvacátí z třiceti dvou. Ale ani žádný propadák. Hlavně se zapsali do volejbalové mysli lidí okolo, protože konečně byli na republice, konečně vylezli odsud z toho malého kraje a byli vidět.

Letos, když tam hráli, už bez Tadeáše Handlíře a trochu v jiném složení, ale už se na to těšili. Už to bylo něco, co znali a chtěli to hrát. A ta další generace se už na ten Pohár třepe, protože to jsou zážitky, které se nedají ničím vyvážit. Je to jen o té odvaze, stejně jako u těch rodičů. Když se toho odváží někdo jít, tak to nakonec zvládne.

Kdy vy jste začínal s volejbalem?

Až v patnácti letech. To je na volejbalistu hodně pozdě, dlouho jsem se k tomu rozhoupával. Začal jsem tady v Krnově pod trenérem Kroupou. Chvilku to pak převzal můj otec (Jaromír Kopeček, pozn. red.). Potom jsem šel hrát do Olomouce druhou ligu, rok jsem hrál i první. Pak už to po zranění nešlo a začal jsem trénovat. Od roku 2003 do 2009 jsem trénoval tam, pak jsem se vrátil do Krnova.

Co vás baví na práci s mládeží?

Asi ten vzestup těch hráčů, proto trénuji nejradši žáky. Mě baví, když přijde kluk, který neumí vůbec nic a po dvou letech práce hraje efektivně volejbal. Jsem rád, že ti kluci nesedí doma. Baví mě ta aktivita, já jsem svým založením aktivní tvor. Potřebuji vidět, že to žije, emoce atd.

.

Kdybyste si měl vybrat mezi trénováním mužů a mládeže, tak asi zůstanete u mládeže, že?

Muže bych nikdy netrénoval. I junioři už jsou na mě „moc staří" (směje se), už je to jiný typ tréninku. Kluky, co tu mám, tak mám rád. První rok jsem tady začínal s juniorskou složkou, protože žáci nebyli. Ale ti žáci mě naplňují více. Když to řeknu hodně expresivně, tak kdybych dostal nabídku trénovat juniorskou reprezentaci, tak do toho nejdu (směje se), zůstal bych u těch žáků.

Volejbal máte v rodině. Dědí se nějaké dispozice pro tento sport?

U nás byl vždycky volejbal číslo jedna. Nemyslím si, že se to dědí, že by měl člověk nějaký volejbalový gen. Myslím si, že je to vliv prostředí. Pokud je otec volejbalista a kluk se odmalička pohybuje na volejbalovém kurtu, tak se dá silně předpokládat, že bude taky volejbalista. U mě to bylo trošku složitější, protože tady ty volejbalové námluvy trvaly déle. Táta mě vzal na kurt, mě to tam nebavilo a šel jsem domů. Ale nakonec jsem se nechal zlomit.

Pro volejbalisty je hodně důležitý somatotyp, většinou jsou to vysocí, silní chlapi. Volejbal, jako každý jiný sport, se začíná od žáčků nebo přípravky, ale nikdo neví, jak ti kluci vyrostou. Kdy bývá největší problém, že ti kluci s volejbalem končí?

Největší zlom nastává ve věku patnácti, šestnácti let. Tam je největší odchod kluků, ale je to dáno více faktory. První faktor může být i ten somatotyp, kdy ten kluk cítí, že na to fyzicky nemá. I když je to trošku nepřesné, protože v tom kraji se prosadí každý. Když chce hrát, tak my mu tu možnost dáme.

Další možností je, odešel nám kluk, v pohodě, v dobrém, s tím, že už ho ten volejbal to těch letech tak nebaví. Někteří odcházejí proto, že jdou na školu, někteří už nestíhají, protože přicházejí jiné zájmy jako děvčata a jiné věci, což je pak samozřejmě vidět. Ale největší odpad celostátně je kolem těch patnácti, šestnácti let. Je to jenom můj názor, ale myslím si, že je to částečně způsobené i výškou sítě, protože žáci hrají na 230 centimetrů vysokou síť, kdežto junioři na 243.

Kluk, který v žácích smečuje na nízké síti bez problémů, tak v juniorech má hrozný problém se prosadit. A dost často může být i tohle faktor k odchodu, řekne si: Když na žákovské jsem špatně smečoval, tak nechci vidět, jak budu smečovat na juniorské síti. Půjdu radši pryč. V tomhle jsme fenomén, že máme nízkou síť pro žáky a vyšší pro muže. Myslím, že by měli hrát všichni na stejnou síť. Nehledě na to, že žáci, kteří hrají na vyšší úrovní, tak stejně mají takové parametry, že ta mužská síť jim nedělá problém.

Dvoumetrový kluk na síti 230 centimetrů, to je trapné. Potom to vypadá krásně na fotkách, že kluk při výskoku má pásku někde na úrovni prsou. Nehledě k tomu, že ti kluci pak dělají technické chyby, že třeba krčí ruku při smeči, nemají tak dynamický výskok, protože do toho nejsou výškou sítě nuceni.

Kromě mládežníků jste se zmínil i o ženské složce. Jak ta funguje?

Ženská složka má momentálně trošku problém, protože základna není zdaleka tak široká. Holky hrají krajský přebor v juniorkách. Uvidíme, jaká bude příští sezona, protože nejsilnější sestava juniorek taky už odešla. Další holky jsou šikovné, ale chybí systematická základna. Mezi děvčaty není ani takový zájem o volejbal. Navíc holky hrají daleko méně zápasů než kluci.

Jak je na tom volejbal, co se týče zájmu mládeže?

Volejbal má strašný problém v tom, že trvá strašně dlouho, než se ho naučíte. Mládež, která je do toho sportu zapálená, tak u něho často zůstane, protože on má svoje specifika. Je kolektivní, je to typ sportu, do kterého když už se „zažerete", tak neskončíte. Když přijde mladý kluk do basketu, tak se házet na koš naučí velmi rychle. Pokud je rychlý, pohyblivý, tak nemá problém se prosadit. Pokud přijde do fotbalu, je to to samé, ve florbale taky. I v dalších sportech.

Ve volejbale to trvá i několik let, než se ten kluk může opravdu prosadit, pokud to není výjimečný talent. Spousta kluků se nechá od tohoto sportu odradit tím, že jim to nejde dostatečně rychle. A protože dneska všeobecně je u děcek problém s trpělivostí, tak opravdu ve chvíli, kdy trpělivost chybí, tak ten hráč to nevydrží.

Co je na volejbale oproti ostatním sportům těžšího?

V prvé řadě volejbal má strašně málo času na rozhodování. Vždycky, když máte hrát balón, tak je to v pohybu. Krásně to srovnal fotbalový reprezentační trenér Bílek, který měl rozhovor s naším předsedou Zdeňkem Haníkem. Ten říkal, že zatímco fotbalista má na rozhodnutí penalty, jak ji kopne, asi minutu. Stojí, dívá se na balón, který je v klidu. Volejbalista má v podstatě zlomek vteřiny, protože míč letí ve vzduchu a on sám letí při skákaném podání taky ve vzduchu. Takže tam je obrovský problém. Kdežto fotbalista může kopnout prakticky, kdy chce, tak podávající hráč ve volejbale ne.

Je to podobná situace, z klidu se rozehrává. Ale přesto je prakticky neporovnatelná, co se týče rychlosti pohybu míče i hráče. A to je značný problém pro ta děcka. A celkově volejbal je na tom založený, to je druhá věc, že hráč nemá šanci něco dokázat, musí mít k tomu tým. Zatímco v hokeji, když jste výjimečný hokejista, tak dokážete projet celé hřiště a dát gól. Tak ve volejbale můžete podat servis, ale někdo vám pak musí přihrát, někdo nahrát, někdo musí zaútočit. Není možní hrát sám, nejde to.

Vy jste letos přecházeli na jiný způsob hry, zkuste to vysvětlit laikovi.

Tam jde o to, že nahrávač má možnost nahrávat buďto ze země nebo z výskoku. Nahrávka z výskoku je rychlejší. To jsme s Michalem Drabinou zvládli ještě během letní přípravy. Další varianta je, že se nahrávají vysoké míče, kdy balón letí třeba dvě vteřiny, anebo to nahrávač z prstů takzvaně střílí a tam ten míč letí necelou vteřinu. Tento typ nahrávky je složitý jak pro samotného nahrávače, tak i pro družstvo. Má totiž úplně jiné požadavky na hru jako takovou. Začíná to přesným příjmem. Aby to Michal zvládl, tak to byla strašná práce. Navíc to musel zvládnout v půlce sezony, ale v extralize, kam jde, by se s vysokými nahrávkami nechytil.

Takže se tomu musel přizpůsobit celý tým.

Tady to byla oběť vysloveně celého týmu pro jednoho hráče, protože jsme Michalovi chtěli pomoct. On tady v oddíle odedřel obrovské množství práce, už ve třinácti letech hrál za muže, takže to byla taková malá splátka za to, co tady Michal pro klub obětoval. A musím vyzdvihnout celý tým, protože nikdo neřekl ani půl slova. Kluci obětovali jeden celý turnaj Českého poháru jenom proto, aby se to Michal naučil. Prohráli jsme čtyři zápasy, ale k něčemu to bylo.

V tom je krása týmového sportu, jeden maká za druhého.

V tomhle směru si na kluky rozhodně stěžovat nemůžu. Nenajde se individualita, která by něco neudělala. Neměli jsme nikdy problém s kolektivním pojetím. Kluci si vždycky pomohli.

Jaká je tedy vaše volejbalová parta?

Parta je dobrá, teď jsme měli bohužel problém s jedním klukem, který kouřil. A protože já kuřáky v oddíle nesnesu, tak jsem ho vyhodil. Ale to byla jediná taková drobná závada, jinak mají kluci partu velmi dobrou. Musím vyzdvihnout, že není rozdělení, že by žáci, junioři a mladší žáci byli samostatné skupinky, to ne. Oni, když byli na turnaji, áčko, jakmile dohrálo, okamžitě šlo fandit béčku a zase naopak.

Společně pracovali s juniory, pomáhali si na zápasech. V tomhle jsme možná malinko výjimka, ale nemáme problém, co se kolektivu týče. Kluci můžou mít mezi sebou rozmíšky, jako vždycky, když je velká skupina. Vždy se někdo s někým moc nemusí. Ale když jsme na hřišti, jsme jedna parta.

Autor: Pavel Habram

18.4.2013 VSTUP DO DISKUSE 3
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Zámek Slezské Rudoltice. Ilustrační foto.

Na zámku se setkají znalci památek, exkurze a seminář budou i pro veřejnost

Jindřich Štreit.

Štreit dnes na Sovinci vystaví smutný cyklus Tichá nemoc o rakovině prostaty

Užili si dovolenou i festivaly. Teď už krajští lídři vyhlížejí volby

/ANKETA, KANDIDÁTKY PRO VOLBY 2017/ Volby do Poslanecké sněmovny se uskuteční 20. a 21. října, do včerejška ale musely strany podat své kandidátky. Kdo jsou lídři v Moravskoslezském kraji a jak v létě nabírali síly do předvolebních soubojů?  

Na Dožínky můžete jet dvěma parními vlaky

Slezské Rudoltice – Obě parní lokomotivy Rešica i Malý Štokr vyrazí 19. srpna na dožínky ve Slezských Rudolticích.

Je přeložka silnice vodní dílo nebo dopravní stavba?

Přeložka silnice mezi Zátorem a Novými Heřminovy nezadrží povodně ani vodu v krajině. Přesto je při výkupu pozemků posuzována jako vodní dílo.

Vydejte se za zlatem do Suché Rudné

Dominantou Suché Rudné je dřevěná kaple Nejsvětější Trojice z roku 1720, která před deseti lety dostala novou šindelovou střechu.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení