Jiří Magál: Teď už žiju klidným rodinným životem

Byť se usadil na severu Čech, do Krnova, odkud pochází, se stále rád vrací. „Momentálně se svou rodinou žiju v Liberci. Směr Krnov nabíráme přibližně jednou za dva měsíce. Mám to tam opravdu rád,“ přiznal Jiří Magál.

V Krnově budete v září na Cvilínských schodech. Těšíte se na závod, při němž jeho účastníci musí zdolat celkem 218 schodů?

Určitě ano, ta myšlenka se mi velmi líbí. K celkovému vítězství povede postupná cesta, kdy se člověk z kvalifikace bude muset dostat až do finále. Já osobně se celou akci snažím spojit s dárcovstvím kostní dřeně.

Pokud se přes stránky www.cvilinskeschody.cz zaregistruje minimálně čtyřicet lidí, přijedou do Krnova specialisté z pražského IKEM a budou zde odebírat kostní dřeň.

Startovní listina na Cvilínské schody se běžci rychle plní

Momentálně už nějakou dobu nejste členem mužského reprezentačního týmu v běhu na lyžích. Nechybí vám to?

Svým způsobem určitě ano, ale už toho bylo dost. Přece jenom jsem po dobu osmnácti let musel pět měsíců v roce trávit mimo domov. Myslím si, že bohatě stačilo. Teď si užívám rodinný život, kdy každý den chodím normálně do práce a po ní se vracím k mé čtyřleté dceři Veronice a manželce Evě.

Vzhledem k tomu, že funguju jako komentátor Eurosportu pro závody v běžeckém lyžování, jsem v kontaktu s kluky i servisem, abych byl schopen přinést nějaké zajímavé informace.

O trenéřině jste neuvažoval?

Uvažoval, ale je to o tom, co jsem popsal výše. S dorostenci, juniory nebo dospělými člověk musí jezdit po světě. To nyní není pro mě. Něco jiného by bylo trénování žákovských kategorií, kde můžete být podstatně více doma. Uvidíme, jak to v budoucnu bude.

Říkal jste, že v současnosti už máte klasické civilní zaměstnání. Jaké?

Od roku 2015 pracuji v kasárnách u chemiků. Do toho ještě studuji vysokou školu. Konkrétně nanomateriály na Textilní univerzitě v Liberci.

Stíháte v nabitém programu alespoň rekreačně sportovat?

Teď už se moc nehýbu. S profesionální kariérou jsem se rozloučil před třemi lety. Poslední dobou je to ale lepší. Jezdím na kole do práce a z práce. Čas od času taky něco objedu na svém horském kole.

Kterého sportovního úspěchu si ceníte nejvíce? Je to zisk olympijské medaile ve štafetě?

Určitě, bronz z Vancouveru má pro mě největší váhu. Cením si však i všech umístění v top desítce na světových pohárech. Nikdy nezapomenu ani na mé osmé místo na volné padesátce, které jsem zaběhl na olympijských hrách v Turíně.

Jak vůbec vidíte budoucnost českého běžeckého lyžování mezi muži? Potom, co se dal Lukáš Bauer na laufy, nám chybí výrazná osobnost.

Vidím to jako velký problém. Momentálně tam je generační díra a nevím, jestli se ji v dohledné době podaří zacelit. Myslím si, že příští roky pro běžecké lyžování budou chudé. Tento sport je momentálně v ústraní. Boom zažívá biatlon a spousta mladých sportovců ho chce dělat.

Pocházíte z Krnova. Nejen po republice toho jistě máte obježděno hodně. Jsou Jeseníky vaší nejoblíbenější oblastí k lyžování?

Samozřejmě se mi tady moc líbí, svého času však byl mou nejoblíbenější destinací Harrachov. Tam se lyžovalo opravdu dobře, podmínky byly vynikající. Bavím se ale o situaci před deseti lety. Za tu dobu se to změnilo. Na velmi dobré úrovni jsou i Horní Mísečky.

Spousta zajímavých lokalit je však také na Moravě. Konkrétně mám na mysli třeba Novou Ves. Všechno samozřejmě závisí na sněhových podmínkách, s nimiž to v posledních letech nebylo kdovíjaké.