Jaroslav Morbitzer: Box mě stále naplňuje a baví

I v sedmdesáti letech mu nechybí elán k tomu, aby ve své trenérské práci pokračoval. Mimo jiné vykonává ji už více než pětatřicet let. „Soustředíme se především na výchovu mládeže," přiznává velezkušený kouč.

Zkuste popsat současný stav krnovského boxu. Je o něj mezi mladými lidmi zájem?

Troufnu si tvrdit, že ano, byť v něm je určitá fluktuace. Tomu se ale asi vyhnout nedá. Mládežníků momentálně máme dvaadvacet. Celkový počet členů našeho klubu se zastavil na sedmadvaceti.

Rýsuje se mezi vašimi svěřenci nějaký větší příslib do budoucna?

V poslední době je úspěšnou stálicí náš Robert Zedek, kterému je sedmnáct let a je dvojnásobným vicemistrem republiky v kategorii kadetů. Letošního republikového šampionátu se však kvůli zdravotním problémům nezúčastní.

Tréninky v klubu vedete sám?

Největší část trenérské práce je na mně, ale mám k sobě Standu Bártka, který na tréninky chodí podle toho, jak mu to dovolí jeho zaměstnání. Přibrat se mi povedlo také zkušené trenérské duo bratří Jelenů – Mirka a Kubu.

Vy jste vyhlášený trenér, jak dlouho se boxu vlastně věnujete?

Začínal jsem v šedesátých letech. Tenkrát se v Krnově utvořila skvělá parta a já v rámci své aktivní kariéry odboxoval asi pět nebo šest let. Zhruba ve třiatřiceti jsem se dal na trénování, u kterého jsem zůstal doposud. Stále mě to naplňuje a baví.

Je pro vás největším trenérským úspěchem poslední titul republikového šampiona Stanislava Bártka v supertěžké váze, který v roce 2013 překvapivě získal v Jičíně, když mu bylo čtyřicet let?

Určitě ano. Ten titul byl specifický, protože v onom roce znovu boxoval za Krnov. Nikdo mu nedával příliš šancí, ale Standovi se dařilo. Byl v dobré pohodě a rozpoložení. A to navzdory tomu, že si asi deset dní před šampionátem zvrtnul kotník.

Naštěstí se dokázal dát dohromady. Ve finále porazil výrazně mladšího Dominika Musila ze Znojma.

Proč má vlastně box v Krnově tak obrovskou tradici?

Ta tradice se začala datovat po druhé světové válce. Okolo Zdeňka Horáka, který později mimochodem trénoval i mě, začala vznikat parta nadšenců. Ti tvrdě makali a později přicházeli i vynikající výsledky v župních přeborech. Už v padesátých letech byl krnovský box na vysoké úrovni.

Vzpomínám si, že zápasy probíhaly v místním Slezském domově, kde bylo prakticky pořád narváno. Zdeněk Horák se posléze stal i reprezentačním trenérem a čtyřikrát byl na olympiádě. Právě pod ním Bohumil Němeček v roce 1960 v Římě získal zlatou medaili.

Zažitá je i Velká cena Krnova? Uskuteční se letos?

Bohužel po třinácti ročnících jsme se do toho letos rozhodli nejít. Tato juniorská akce má mezinárodní renomé, v minulosti se na ni do Krnova sjížděly výběry ze zahraničí a v mládežnickém věku zde boxovala taková jména jako Lukáš Konečný nebo Ruda Kraj. Je to ale organizačně náročný podnik, který stojí nemalé peníze.

Byť nás každoročně významně podporovalo město, finanční prostředky nebylo snadné sehnat. Přípravy na tuto akci zaberou minimálně půl roku. Když se vám pak třeba odhlásí Maďaři anebo další zahraniční týmy, můžete se dostat do nepříjemné situace.

Dlouhodobě jsme při Velké ceně Krnova bojovali také s nízkým zájmem diváků. Proto takové rozhodnutí.