VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Hana Horáková: Do rodného Bruntálu se ráda vracím

/ROZHOVOR/ Nejen současnost potvrzuje, že bruntálský okres je pro basketbal doslova zaslíbenou oblastí. Víte, že přímo z Bruntálu pochází jedna z nejlepších basketbalistek české historie Hana Horáková? Pokud ne, tak tento rozhovor vám rozhodně pomůže se s ní blíže seznámit.

13.5.2017
SDÍLEJ:

Basketbalistka Hana Horáková.Foto: Deník/Drahomír Stulír

Naší redakci se ji podařilo telefonicky kontaktovat, zrovna když hlídala svého syna Matěje, který má dva a půl roku.

„Momentálně jsem na mateřské dovolené a jsem velmi spokojená. Budu si hledat civilní zaměstnání. Kde to ale bude, zatím ještě nevím. Je to otevřené," líčila během našeho přibližně čtvrt hodiny dlouhého rozhovoru nejlepší basketbalistka Evropy za rok 2010, která během minulé sezony fungovala jako trenérka pro rozehrávačky a křídelnice brněnských Žabin. Klub nyní nese název Handicap Brno.

Kdy jste z Bruntálu vlastně odešla?

Bylo to v mých patnácti letech. Tehdy se nějak poměnily kategorie a já zjistila, že v Bruntále vlastně nemám za koho hrát. I za školou jsem proto zamířila do Prahy a začala hrát za USK.

Vracíte se stále do svého rodného města?

Musím říct, že v poslední době o dost více než v předchozích letech. Přece jenom během mé kariéry profesionální basketbalistky na to nebyl tolik čas. Teď ho mám podstatně více a jezdím alespoň jednou za měsíc anebo jednou za dva měsíce.

Mám tam rodiče, babičku a bráchu s rodinou. Vždycky si zajdeme na výlety do přírody anebo třeba na lyže.

Jinak žijete v Brně?

Ne, kousek od Brna. V malé vesničce, která se jmenuje Zbýšov. Je to nedaleko Slavkova.

Hana Horáková. Ilustrační foto.

Nestýská se vám po aktivní hráčské kariéře?

Už ne, mám to za sebou a je to pro mě uzavřená kapitola. Život profesionální basketbalistky není vůbec jednoduchý, protože máte narušené víkendy, stále hrajete. Problém je domluvit třeba narozeninové oslavy, jelikož zkrátka pořád nemůžete.

Basketbal pro mě dlouho byl na prvním místě. Teď je to jiné. Mám syna, který bývá největší náplní mého času. Já si to ovšem užívám. Všechno stíhám, mám podstatně více času a de facto žiju normální život se svou rodinou.

Aktivní kariéru jste ukončila v roce 2013, před dvěma lety se však konal velký návrat. Proč?

V té době jsem zjistila, že basketbal mi pořád strašně chybí. Hledala jsem možnost, jak by se to dalo skloubit s působením v Brně. Nechtěla jsem však už absolvovat plné zatížení. Domluvili jsme se tak, že s týmem budu trénovat a nastupovat při domácích zápasech. Takto jsem hrála zhruba rok.

Chyběly vám zápasy, u nichž je skóre důležité a nejde jen o takzvané „srandamače"?

Určitě. Jsem soutěživý typ, takže jít si někde zahrát basketbal jen tak, to nebylo úplně pro mě. Chtěla jsem se nějakým způsobem udržovat v kondici, hrát a běhat. Ty emoce, které prožíváte během soutěžního utkání, mi tenkrát chyběly.

Během uplynulé sezony jste už v Brně působila jako trenérka. Bude to platit i pro tu příští?

To je momentálně těžké říci. Nijak to neřeším. Po sezoně jsme se o tom zatím vůbec nebavili. Šlo o to, že jsem jednou týdně trénovala křídelnice a rozehrávačky. Uvidíme, jak to bude dál.

S největší pravděpodobností mě totiž čeká přechod do civilního zaměstnání, které si budu hledat asi od září.

Hana Horáková

Jak s odstupem času vůbec vzpomínáte na svou zářnou kariéru? Jste hrdou majitelkou stříbra z mistrovství světa, máte zlatou a stříbrnou medaili z evropského šampionátu a navrch jste byla oceněna nejlepší basketbalistkou Evropy za rok 2010.

Je to docela zvláštní pocit. Když to vidím v televizi, cítím se jako by mi bylo třeba patnáct a šlo o něco, čeho bych teprve chtěla dosáhnout. Takový velký sen. Je to neuvěřitelné, jako bych najednou koukala na svůj druhý život.

Čeho si vlastně vážíte více? Titulu evropských šampionek anebo stříbra z mistrovství světa? Před sedmi lety se vám přece jenom podařilo něco neuvěřitelného. Na domácí půdě jste ve čtvrtfinále vyřadily Australanky, následovalo nakonec šťastné semifinálové drama s Běloruskem a nakonec prohra po fantastickém výkonu s největším favoritem – Američankami.

Všechno to jsou skvělé úspěchy, ale musím přiznat, že to stříbro řadím o něco výš. Vždycky, když si na to vzpomenu, doslova mě to zahřeje u srdce. Evropa byla samozřejmě také skvělá. Zpětně mě mrzí, že se nám nepovedlo získat medaili na olympiádě. To byl můj velký sen.

Kdybychom to dokázali, tak snad končím kariéru… (smích) Bylo by to úplně nejvíc.

Myslíte si, že Česko ještě někdy v budoucnosti bude moci spoléhat na podobně legendární generaci, které vy jste byla součástí?

Na to je těžké odpovědět. Tenkrát jsme hrály deset let spolu a nyní jedna po druhé pomalu končí své aktivní kariéry. Měly jsme velkou kvalitu. I díky tomu jsme dokázaly být nejlepší v Evropě a později vlastně i ve světě. To se pak změnilo.

Od osmnácti let jsme hrály evropské soutěže za nejlepší kluby u nás. V Brně se sešla vynikající parta. Tři členky základní pětky byly vždycky Češky. Teď to je jiné.

Vy osobně jste zažila unikátní vítěznou sérii Brna, která trvala neuvěřitelných 256 zápasů v řadě. Trvala od 7. února 1998 do 10. února 2007, než ji utnulo ZVVZ USK Praha. Svazoval vás tehdy enormní tlak z toho, že v každém dalším utkání může tak dlouhá šňůra skončit?

Já to nějak neprožívala. Upřímně musím říct, že tyto statistiky nesnáším. Když by to skončilo, tak by to zkrátka skončilo, to je celé. Tehdy to bylo velmi sledované a my si pak alespoň mohly oddechnout a začít znovu. Tým byl vynikající a spoustu soupeřek jsme porazily rozdílem několika desítek bodů.

Rozhodující vždy byly souboje s USK.

Hana Horáková.

Zajímavostí je, že jste si prošla zahraničními štacemi v ruském Jekatěrinburgu a také v tureckém Istanbulu. Jaké jsou vzpomínky?

Tam i tam jsem strávila rok. Získala jsem nesmírné zkušenosti a jsem skutečně moc ráda, že jsem si tím prošla. Jak jsem se přesvědčila, v Rusku to bylo hodně o penězích. Měli jsme sponzora UMMC a ostatní podle toho k nám také přistupovali.

Když zjistili, že jsme s ním nějak spojeni, okamžitě zbystřili. Považovali nás za velmi důležité osoby. Přišlo mi ale, že tamní lidé sice mají hodně peněz, ale na druhou stranu s nimi neumí zacházet. Strašně s nimi plýtvali.

Asi to byl velký rozdíl oproti Turecku, že?

V Istanbulu to bylo hodně o fanouškovství. Mezi tamními kluby panuje obrovská rivalita. Ať už jde o basketbal, fotbal anebo další sporty. Pokud jste například fanouškem Fenerbahce, nikdy byste nešli na zápas Galatasaraye a podobně.

Rusko a Turecko jsou zeměmi, kde se basketbal hraje na vysoké úrovni. Za kluby stojí silní sponzoři, jinde to tak není. Měli jsme perfektní zázemí a nemůžu si na nic stěžovat. Postaráno o nás bylo skvěle.

A co Amerika? Nejlepší světová soutěž WNBA vás nikdy nelákala?

Musím přiznat, že teď mi to přijde trochu líto. Asi jsem to měla zkusit. Nejlépe předtím, než bych se přesunula do Ruska nebo Turecka. Tenkrát to ale bylo složité časově. S reprezentací jsem hrála nebo se připravovala na olympiádu, mistrovství světa nebo Evropy.

Těžko říct, jak by se to zvládalo.

Pojďme na závěr ještě k vašemu rodnému městu. Postřehla jste, že ženám SK Bruntál se povedl historický postup do druhé ligy? Co byste bruntálskému basketbalu vzkázala?

Hlavně, ať si ho užívají. Radost ze hry je nejdůležitější. Abych pravdu řekla, o tomto úspěchu jsem nevěděla. Je to dáno tím, že z klubu už prakticky nikoho neznám. V kontaktu bývám pouze s trenérkou Míšou Šandovou. To je neskutečně vytížená osoba. Dělá tři sta věcí a já ji obdivuji, jak vše dokáže zvládnout.

Hana Horáková, rozená Machová, se narodila 11. září 1979 v Bruntálu, kde nastupovala za TJ Slavoj. Ze svého rodného města se v patnácti letech vydala na střední školu do Prahy a hrála za USK. Odsud se přesunula do Brna, v němž zažila slavnou éru klubu, kdy v naší nejvyšší ženské soutěži tým devět let nezažil hořkost porážky.

Odsud odešla na první zahraniční angažmá ve Fenerbahce Istanbul, následoval přestup do Jekatěrinburgu a pak zase návrat do Brna. V minulé sezoně zde trénovala křídelnice a rozehrávačky.

S českou reprezentací získala stříbro na mistrovství světa, zlatou a stříbrnou medaili na evropském šampionátu a startovala také na olympiádě. V roce 2010 byla vyhlášena nejlepší basketbalistkou Evropy. Nyní se chystá na přechod do civilního zaměstnání. S manželem Markem Horákem má dvouapůlročního syna Matěje.

Autor: Petr Dušek

13.5.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Hydrolog Jan Unucka z Českého hydrometeorologického ústavu.

Hydrolog Jan Unucka: Doprava a kvalita vody je věčný problém

Křišťálová Lupa 2017

Nominujte Deník v anketě Křišťálová Lupa 2017!

Nová parkovací místa v Bruntále

Bruntál – Motoristé v Bruntále se dočkají dalších parkovacích ploch. Na některých místech ve městě by mělo do konce podzimu vzniknout až na šedesát parkovacích míst.

Dračí lodě na Hartě

Hladina a břehy přehrady Slezská Harta se opět promění na scénu se skvělou podívanou. V zátoce u Leskovce nad Moravicí proběhnou o víkendu 25. až 27. srpna závody dračích lodí. Zábava je to jak pro závodníky, tak i pro diváky.

Anděl Páně na náměstí

Na náměstí Míru v Bruntále se chystá akce Loučení s létem.

Den obce ve Staré Vsi

Obecní oslavy Staré Vsi proběhnou v sobotu 26. srpna od 14 hodin v tamním kulturním domě.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení