Veleúspěšný ročník bruntálských basketbalistek jsme rozebrali s obětavým a dlouholetým trenérem Dalimilem Morysem.

Máte za sebou další sezonu se ženami, jak jí hodnotíte?

Nemohu ji hodnotit jinak než na výbornou. Většina děvčat byla v posledním ročníku gymnázia, jedna hráčka před státnicemi. Kvůli studiu se omezily tréninky. Počítal jsem, že se pokusíme do ledna uhrát slušné výsledky a na jaře to již nějak doklepeme. I tak bylo cílem hrát o přední pozice. Dalším přáním bylo zapojit postupně do družstva žačky.

Přesto jste si počínali suverénně, za celý rok jste jen jednou prohráli.

Podařilo se nám na začátku sezony odehrát úspěšně venkovní zápasy. Následně několik soupeřů zažádalo o odložení zápasů, které se měly hrát v Bruntále. Od půlky ledna nás tak čekala větší porce domácích utkání, kterou tým suverénně zvládl a nabudil se.

Tým si s tím evidentně poradil. V čem vidíte jeho silnou stránku?

Před sezonou jsem se obával jarních měsíců. Maturity a zkoušky mohly zasáhnout do naší hry. Každoročně to postihuje mnoho týmů. Ten náš fungoval výborně. Holky byly ochotné přehazovat termíny svých akcí, cestovat na zápasy i v méně vhodné termíny. A pokud se objevil problém, bojovaly. Dokázaly otáčet zápasy, byly silné v jejich závěrech. I když jely na zápas třeba jen v sedmi, jely si pro výhru. Většinou jsem před zápasem slyšel: „Nebojte, trenére. My to zvládneme."

Jediným vážným soupeřem byl Havířov, se kterým jste utržili jedinou porážku v posledním kole. Co bylo příčinou?

Stejně jako my o tři týdny dříve, využily soupeřky dokonale domácího prostředí. Malé hřiště nám neumožňovalo hrát naše rychlé protiútoky. V postupném útoku se přes vysoké obránkyně nedařilo dostat k zakončení zpod koše. A střelba z dálky nám v ten večer tolik nešla. Domácí hráčky vydržely i fyzicky. Nemusely na malém hřišti tolik běhat. A protože nefungovalo měření času na útok, mohly si v poklidu hrát, jak chtěly.

Porážka už ale na vašem vítězství v soutěži nic neměnila, jak si jej ceníte?

Z prvního místa mám radost. Splnil se mi můj cíl, který jsem si dal před třemi lety. V Havířově to byl pravděpodobně můj poslední zápas s touto sestavou. A tak je to taky pro mě pěkný dárek na rozloučenou.

Skončili jste první a máte právo postupu do druhé ligy, vezmete to?

Když jsem před třemi lety obnovoval ženy, dal jsem si za úkol do tří let postoupit do druhé ligy. První rok z toho bylo třetí místo, loni druhé a letos vítězství zajišťující postup. Pro účast ve vyšší soutěži musí být vhodné podmínky. A ty nyní nejsou, tak jsme postup odmítli.

Není to vzhledem k celé výborné sezoně škoda? A jaké jsou konkrétní příčiny odmítnutí postupu?

Už od podzimu jsem nad možnou účastí ve vyšší soutěži přemýšlel. Více než polovina děvčat odchází na vysoké školy. Nedokážu si představit, že by přijela na víkend domů a hned cestovala po zápasech, které se hrají sobota neděle. Chyběl by nám i prostor pro společné tréninky. A co je nejdůležitější, finančně by to stálo podobně jako zbytek provozu klubu.

Měli jste i velkou podporu fanoušků.

Fanoušci byli letos opět výborní. V domácích zápasech se dokázali také pěkně ukázat. Hala nás vždy hnala a nedovolila nám v zápasech polevit. Potěšitelné bylo, že zápas od zápasu přicházelo do hlediště i více dětí. A několik fanoušků s námi cestovalo i na venkovní zápasy. To bylo také moc fajn.

Co bude dále, udržíte tento výborný tým pohromadě?

Jak jsem již říkal, byla to pravděpodobně moje poslední sezona u tohoto družstva jako hlavního trenéra. V případě potřeby budu jen vypomáhat. Družstvo zůstane v přeboru. Ve větší míře jej doplní kadetky, se kterými budou i trénovat. Vysokoškolačky si podle možností přijdou společně zatrénovat a zahrát nějaká utkání.

Budete hledat v případě odchodu hráček nějaké posily?

Chceme dát příležitost bruntálským děvčatům. Pro přebor nemá ani smysl uvažovat o posilách. O těch posilách by se těžko uvažovalo i ve vyšší soutěži. V Bruntále nemáme dospělým hráčkám co nabídnout.

S jakými cíli půjdete do příští sezony?

V následující sezoně půjde hlavně o rozkoukání se mladých děvčat. Ve větší míře se poprvé setkají s dospělým basketbalem. A budu rád, pokud v tom pomohou hráčky zkušené, které v týmu zůstanou. Pokud se družstvo umístí v horní polovině tabulky, bude to pěkný výsledek.

Vy trénujete v SK Bruntál i mládežnické týmy. Objevily se tam nějaké talenty, které by v budoucnu mohly táhnout i celky dospělých?

Začal jsem se více věnovat přípravce. Máme tam dívky i chlapce. Talentů tam je hodně. Ale ono to není jen o talentu. Ten je k ničemu, pokud děti nemají zázemí a podporu nejbližších. Ta nespočívá jen v dopravě dětí na tréninky nebo zápasy. Ony potřebují cítit, že tu výhru či porážku prožívají společně. Že ten rodič má radost z každého, třeba jen malého pokroku své ratolesti.

S juniorkami jste před lety usilovali o postup do extraligy. Jak v tomto kontextu hodnotíte letošní úspěch žen?

Jen díky juniorkám jsem se rozhodl obnovit v Bruntále tým žen. Postupně se zapojilo několik hráček, které se k basketbalu v Bruntále vrátily. Úspěch žen je pokračováním dobré práce juniorek a těchto našich zkušenějších posil.

Co vás během sezony nejvíce těšilo?

Jak jsem po posledním utkání holkám říkal, byly tak šikovné, že já byl jen VIP fanoušek na lavičce. Byl to pěkný rok. A děkuji za něj.