Dvaadvacet let mezi provazy bylo velmi krásných, říká boxer František Choma
KRNOV - Krnovský boxer Choma nastoupil v kariéře k 221 zápasům. Z toho jich 164 vyhrál. Je to pár dní, co oslavil krnovský boxer František Choma sedmatřicet let. S boxem se tento muž definitivně rozloučil. Přesto si svoji formu udržuje i nadále. Nyní se věnuje své rodině a na box rád vzpomíná. V rozhovoru, kterému se nejdříve bránil, se boxer netajil svými zdravotními problémy. Promluvil také o svých snech.
Jiří Krušina
0×video 0×audio 0×foto 0×komentářů 24.8.2007 8:50
Františku, kdy jste s boxem začínal?
„Sportoval jsem od dětství. S boxem jsem začal ve svých čtrnácti letech tady v Krnově.“
Pamatujete si na svůj první zápas?
„Na to se nedá zapomenout. V prvním zápase jsem nastoupil proti výbornému Brhelovi ve Frýdku – Místku a vyhrál jsem. To jsem boxoval v kategorii do jednapadesáti kilogramů.“
Když se podíváte na svoji minulost, můžete se označit za talenta?
„To v žádném případě ne. Mám vrozenou vadu zraku.Na levé oko vidím velmi špatně a to je soupeřův pravý hák. I další drobné zdravotní překážky se s boxem příliš neslučovaly. Na druhou stranu jsem hodně chtěl být boxerem a šel jsem si za tímto cílem.“
Pamatujete si na všechny zápasy? Kolik jich bylo?
„To samozřejmě není možné. Ze záznamů vím, že jich bylo 221.
Kolikrát se vám podařilo vyhrát?
„V ringu jsem porazil 164 soupeřů, kteří byli mnohdy našlapaní. Některé jsem porazil i stylem KO.“
Pamatujete si na některé porážky?
„Nebylo jich naštěstí za ta dlouhá léta tolik. Dvakrát jsem v kariéře prohrál KO. No a i když to zní divně, tak rád vzpomínám na utkání s boxery světových jmen, proti nimž jsem odboxoval slušné zápasy a prohrál jsem.“
Měl jste někdy ze soupeře strach?
„Ne, nikdy. Říkalo se o mně, že jsem bez respektu. I když jsem se soupeřem prohrál, tak jsem do něj šel v dalším zápase opět naplno.“
Vzpomenete si na některé své trenéry?
„Těch bylo opravdu hodně. Nejvíce do základumi dal asi Zdeněk Horák z Krnova. Ale byli to i další trenéři, kterým jsem vděčný.“
Boxoval jste ve všech váhových kategoriích, která vám nejvíce seděla?
„Samozřejmě jsem se nejlépe cítil ve střední váze. To jsem po ringu krásně tančil a nejednou jsem nastoupil i proti borcům z těžké váhy a bez problémů jsem je porazil.“
Těžká váha nebyla vaše parketa?
„Nejvíce jsem odboxoval ve střední váze a byly to nejlepší zápasy. Samozřejmě, že i v těžké a supertěžké váze jsem mnohokrát porazil extraligové boxery.“ S boxem jste začal v Krnově.
Za které týmy jste boxoval?
„Z Krnova jsem šel do Ostravy. Cvíli jsem boxoval v Opavě a pak v Olomouci za Duklu. Nějaký čas jsem trénoval v Liberci a svoji kariéru jsem ukončil jako dlouholetý boxer extraligovéhotýmu Ostravy.“
Který rok byl pro vás jako boxera ten nejúspěšnější?
„Tak nejvíce se mi dařilo v roce 1993, kdy jsem v extralize neprohrál jediný zápas. Bohužel se mi nepodařilo ani v tomto dobrém roce vybojovat titul mistra republiky a jako poté mnohokrát jsem skončil na nepopulárním druhém místě.“
Pamatujete si na svůj nejlepší zápas?
„Bylo jich několik. Rozhodně za zmínku stojí utkání s boxerem Plachetkou, kterého jsem porazil v roce 1988 v Krnově. Tento borec nás reprezentoval i na olympiádě v Atlantě.“
Byl to jediný špičkový boxer, proti kterému jste nasoupil?
„Samozřejmě, že jich bylo daleko víc. Boxoval jsem s Konečným, otcem našeho dnešního profesionála.V ringu jsem změřil síly s Rudou Krajem, kterého považuji za našeho nejlepšího boxera posledních dvaceti let.Onse divil, že i po jedné prohře jsem proti němunastoupil ve druhém zápase. Ten jsem sice také prohrál, ale jak říkal Ruda, se ctí.“
Utrpěl jste během své kariéry nějaká zranění?
„Dvakrát otřes mozku, pár zlomených žeber, několikrát zlomené zápěstí. Také jsem měl naraženou hrudní kost a mámpatnáctkrát sešité obočí.“
Františku, nechybí vám dnes ring?
„Abych řekl pravdu, tak hodně. Udržuji se stále ve formě, ale amatérští boxeři mohou do ringu jen do pětatřiceti let. Já jsem měl speciální výjimku udělenou naším svazem, která mi povolovala jeden rok navíc.“
Neuvažujete o trénování mládeže?
„Jirko, boxerských snů mám několik. Kdysi jsem v Krnově chtěl otevřít profi ring, ale kvůli podrazu jednoho člověka k tomu nikdy nedošlo. Samozřejmě, že jsem nabízel místním trenérům boxu pomoc při vedení mládeže, ale oni neměli zájem. Takže v současné době ne.“
Co by dle vás potřeboval krnovský box?
„Talentů je v Krnově spousta, ale můj názor je takový, že jim současné vedení oddílu nedokáže pomoci prosadit se mezi republikovou špičku. Vždyť tady za dlouhá léta nedokázali vychovat boxera, který by se prosadil mezi muži, což je velká škoda.“
Máte čas na trénink, co vám zabírá nejvíce času?
„Nyní je to má rodina. Samozřejmě, že chodím trénovat, ale již ne tak intenzivně jako kdysi. Párkrát týdně si zajdu do posilovny nebo někam zaběhat.“
