Tehdy ve Městě Albrechtice, Opavici a Linhartovech voda zaplavila na 40 domů a asi stovku obyvatel bylo nutné evakuovat. Jedním z míst, kde se za noční tmy shromažďovali lidé z ohrožených oblastí, byl zámek Linhartovy.

Také se tam chodili ohřát promoklí hasiči, policisté a novináři, kterým kastelán vařil jedno kafe za druhým. Než vypnula rychlovarná konvice, stihl mrknout do sklepa kolik vody tam přibylo a ještě venku před zámkem zkontrolovat hladinu v Opavici.

Vychutnával jsem si kafíčko u jednoho stolu s Tomášem Tuhým, který jako šéf Okresního ředitelství Policie ČR v Bruntálu osobně dohlížel, jak složky zvládají krizovou situaci. Poněkud nezdvořile jsem při stolování s panem Tuhým ždímal ponožky a do toho hasiči na člunech a ve velkých autech přiváželi evekuované občany.

Dodnes si vybavuji babičku v šátku, dítě v barevné pláštěnce, paní s vyděšeným pejskem v náručí a pána na vozíčku, kterému jindy nesmlouvavý kastelán dovolil na zámku kouřit. Tehdy jsem měl dobrý pocit, že hasiči, policisté, novináři i místní příkladně táhnou za jeden provaz, takže společně vše zvládneme.

Při tomto emotivnímu zážitku jsem si intuitivně zařadil pana Tuhého do kategorie lidí, kterým můžu věřit.

Možná to budu muset přehodnotit v souvislosti se sporem o reorganizaci policie, který vedou skupiny pod korouhvemi Šlachty a Chovance. Pořádně ve mě hrklo, když policista Jiří Komárek z ÚOOZ v televizi prohlásil, že policejní prezident Tomáš Tuhý je podezřelý z brutálního úniku informací, které souvisí s hospodářskou trestnou činností za stamiliony.

Netušil jsem, že podle služební subordinance musí vysoce postavený policista trestný čin policejního prezidenta nahlásit do televize, ale stalo se.

Bohužel Komárek nám neřekl, jaké konkrétní informace a komu měl Tuhý vynášet. Než se to dozvíme, vyrojí se plno ošklivých fám. Ať už se obvinění Tomáše Tuhého zakládá na pravdě, nebo Jiří Komárek spáchal pomluvu, utrpí tím dobrá pověst policie jako celku.

Ve sportovní terminologii se tomu říká dát si vlastní gól.