Karol Pajer v roce 1939 odešel ze Slovenska, kde mu hrozilo trestní stíhání za protifašistickou činnost, do Francie. Tam se v březnu 1940 přihlásil do československé zahraniční armády. Po kapitulaci Francie se dostal do Marseille, kde začal pracovat pro Ústředí československé sociální pomoci.
Ve Francii poznal Čecha Josefa Fišeru, s nímž a dalšími přáteli si v dubnu 1941 pronajal opuštěný školní areál u města Vence nedaleko Nice, kde se společně starali celkem o 525 dětí. Podobně jako například Nicholasi Wintonovi se i jim podařilo stovky českých, belgických, polských a židovských dětí zachránit před deportací.
Karol Pajer se později stal příslušníkem francouzské partyzánské skupiny a zúčastnil se jedné z nejdůležitějších a v počtu nasazení bojových sil i největší bitvy u Mont-Mouchet. Zde zahynul hrdinskou smrtí 10. června 1944.
Krátce po válce uctila Francie památku Karola Pajera udělením francouzského Válečného kříže 1939 – 1945 se stříbrnou hvězdou in memoriam. Jeho jméno je vyryto na památníku bitvy u Mont-Mouchet.
Každoročně se zde konají pietní oslavy, kterých si kvůli významu bitvy účastní i francouzský prezident. Vysoká vyznamenání Karolu Pajerovi udělil po válce také prezident ČSR. Po roce 1948 se ale na Pajerovo hrdinství zapomnělo.
Výstava na zámku v Bruntále potrvá do 31. května.