Grafik: Lidé, co mě sledují a znají, tomu říkají Deatheroviny

Často se s ním posluchači setkávají na koncertech nebo festivalech, po nichž se nenápadně pohybuje s bedlivým okem a fotoaparátem v ruce. Není většího metalového fanouška a odborníka na metalovou hudbu, než je právě Deather, dříve žijící v Krnově a dnes v Bruntále.

Doma není nikdo prorokem. To platí i pro Jaromíra Deathera Bezruče, který proslavil bruntálský okres po celém světě od Malajsie po Chicago. Fotografie zdejších vesnic a měst se v jeho grafických úpravách objevují i na deskách metalových skupin. Pro které skupiny a jaké motivy jste již zpracovával?

To jste tedy pěkně napsal… Těch kapel bylo strašně moc, kde se všude objevily mé práce, na to by nestačil Deník ani s Regionem (smích). Je fakt, že po ilustrování do fanzinů, jsem se dostal ke kapelám jako byly Avenger, Godless Turth a pak i Root Hned, na to se otevřela brána do zahraničí a to pro francouzský Gurkkhas, no a pak to šlo jako lavina. Jen do Chicaga jsem dělal asi pět obalů na desky, pak Texas a tak to šlo… Ty zásadní byly Disinter, Vital Remains, kdy celou desku nazpíval Glen Benton z Deicide nebo Forest of Impaled! Nebyla to však jen má zásluha, vydatně mi pomáhal David Najbrt, známý grafik tvořící pro Kofolu a nynější bubeník doom-folk kapely Silent Stream of Godless Elegy. Bez něj bych nebyl tam, kde jsem dnes. Ukázal mi krásu Photoshopu a ještě doteď si nechám poradit, co a jak. Pak jsem kreslil nebo dělal fotografie do celého světa. Motivy jsou různé. Lidé, co mě sledují a znají, tomu říkají „Deatheroviny". Je fakt, že se neustále měním a snad nějakým způsobem se i vyvíjím. Kdysi jsem dělal hodně biomechaniky. Všelijak jsem netvořil ženy a zvířata. Spíše mě ovlivňují temná témata, zapomenutá místa, místo světla spíše temnota a stíny. Nebráním se ale ničemu. V současné době dávám dohromady všechno možné a vytvářím tak novou podobu mého nového uměleckého zaměření. Když se podíváte na přebaly a booklety pro Dementor, Pergamen, Neurotic Machinery, Bratrstvo Luny, DMC nebo americký Demonicon, tam se už tak nějak odlišuji od mé původní tvorby i přesto, že kořeny jsou zachovány.

Co to je In Deed Hell, prozradíte?

In Deed Hell je prakticky něco jako umělecká značka jak pro můj undergroundový časopis zaměřený především na metalovou scénu, tak na grafiku jako takovou. Prakticky je to všechno, co dělám. Překlad si může udělat každý sám a pak záleží jen na individuální představivosti.

Ve své době jsem psal pro slovenské rock-metalové Šrotowisko. Taky jsem působil v profi metalovém plátku Hardrocker, tedy, než skončil. V dnešní době nemá žádný časopis zrovna na růžích ustláno a pokud nemá dostatečný přísun reklam, prakticky skončí dřív, než začne.

Určitě je pro vás důležitá tvůrčí svoboda. Jak vznikají motivy vašich grafik, je za nimi pouze vaše kreativní mysl? Na jakých projektech nyní pracujete?

Ach ano, mám rád tvůrčí svobodu a z mé práce je to potom poznat. Ale vždy tomu tak není. A přitom, no, je to tak. Já když budu po někom něco chtít, tak jdu za ním s tím, že vím, co dělá a jak to bude zhruba vypadat. Prostě mu věřím, když jsem si ho vybral pro jeho styl práce. No a některé kapely by chtěly nemožné věci a třeba i na způsob jako, že udělej třeba tank, ale myslí na houpačku. Nevím, jak to lépe popsat. Proto je pro mě lepší, když si mě někdo vybere, že naznačí svou představu, já si poslechnu jejich nahrávky, které jsou třeba v podobě i demo verze, jen abych měl představu, co hrají. No a pak počkají, až to udělám.

Nyní mi vyšla knížka „13.hodina odbila" u slovenského vydavatelství Omnis Arts, kde jsem pracoval na kompletním přebalu a vnitřních fotkách. Dále třeba alba pro kapely jako Pergamen, Demonicon, Avenger, Neurotic Machinery. Brzy vyjdou alba pro hordu z jižní Moravy DMC ve válečném duchu, tričko pro Elysium… a další a další.

Pořádal jste i hudební festivaly. Které to byly? Také jste tvůrcem metalových fanzinů čili zpravodajů. To jste opravdu naposlouchal veškerou muziku, o níž ve svých recenzích píšete? Doma prý máte kvalitní sbírku metalové hudby.

No, já jsem vždy spíše pomáhal a ani dnes tomu není jinak. Je mnohem pohodlnější dát za lupen nějakou tu kačku, než riskovat kalhoty a čekat, jestli lidé přijdou, nebo ne. Nikdy nemáte jistotu! Můžete udělat kvalitní promotion, trailer, plakáty, letáky, internetovou podporu, vyberete kvalitní kapely, zvuk a jiné, a lidé prostě nepřijdou. Jindy proto skoro neuděláte nic a máte narváno. Kdysi jsem vypomáhal dnes už neexistujícímu Nuclear Storm open air fest, kdy se mnohé festy od nás mohly učit. Tenkrát jsme měli i tři pódia, spoustu kapel i ze zahraničí, kdy já dělal promotion a zařizoval nejednu skupinu. Když se to tak vezme, dělám to pořád.

Ohledně fanzinů to začalo někdy v roce 1991, kdy jsem kreslil pro kultovní a dnes už mrtvé ziny jako byly Darkness Actual a Immortal Souls. Posléze jsem si založil svůj vlastní In Deed Hell, protože jsem nechtěl sedět nečinně doma a čekat na informace o kapelách.

To se rozjelo slušně, zvedal jsem laťku nejen obsahem, ale i po stránce tisku. Pro mnohé čtenáře Deníku je normální si koupit časopis, který má barevné stránky atd. Málokdo ví, co to všechno obnáší sestavit takový časopis, navíc aby zaujal tak, aby si našel své čtenáře po celé republice a v zahraničí. Jelikož jsem si to vydával sám, byl to často boj! Nyní jsem tak zaneprázdněný výrobou obalů, bookletů, kérek, log, že na časopis moc času nezbývá.

Mám značnou sbírku metalových alb, jakpak by ne, když se tomu věnuji tolik let. Samozřejmě, že vše mám naposlouchané a jestli někdy na školách budou vyučovat o metalové hudbě, klidně bych mohl z fleku dělat profesora, he he.

Když by si někdo chtěl poslechnout některou z vámi recenzovaných skupin, na které stránky na internetu se má připojit?

Tak těch je celá řada. Kromě tiskové stálice Spark a Pařátu už tady nic není, alespoň co se tiskovin týče. No a na internetu jich je spousta jako: Fobia, Abyss, Sicmaggod, Marast jak Cyp, Hard Music Base, Metalopolis a další.

Kdo hledá kapely a má zájem si poslechnout skladby, novinky, tak je parádní československý portál Bandzone!

Nesmíme zapomenout na internetový pořad Reactor. Jistě si někteří pamatují, kdy na Óčku byl pořad Madhouse. No tak ten už není. Těm co chybí, nemusí být smutní, protože Ondřej a spol. odvádí slušnou práci na způsob Madhousu. Dělají skvělé promo kapelám, jsou poctiví a mají osobitý prajzský nadhled.

Je pravdou, že mimo kvalitní hudby je to hlavně atraktivní obal, který posluchače v dnešní době přiměje koupit CD?

Tak něco na tom bude. Jak se říká, obal prodává. V dnešní konzumní době mnohdy ani tohle nestačí. Dnes kapely a vydavatelství musí vynakládat mnohem větší úsilí, aby dostali mezi lidi své produkty, ačkoli se to zdá v době internetu hračkou. Kdysi lidé čekali na informace, fanoušek věděl o svém oblíbeném umělci téměř vše. Byl hladový, sháněl si tituly a tím podporoval kapelu. Dnes fanoušek zpohodlněl. Většina z nich je vyvalených na Facebooku, lajkuje, smajlíkuje, vše má jako data a prakticky k těmto věcem nemá žádný vztah. Čeká, až to někdo dá na internet, dá si to do MP3 a za pár dnů to vymaže. Čest výjimkám! Snad proto labely musí přicházet stále s něčím novým, co se jen tak stáhnout nedá a přitom pro opravdové fanoušky hudby je to atraktivní. Většinou to jsou různá speciální edice, jako jsou digipacky, digibooky, edice s DVD. Netradiční vzhled dnes vyhrává. No, a když si přidáte kvalitního interpreta, je to radost si něco takového koupit. Ale to je pouze můj názor. Myslím, že dnes více frčí trička (merchanise) než alba, protože trička se nedají stáhnout, obnáší se a jsou praktická, ha ha…

Určitě je pro vás momentálně nejdůležitější na světě rodina, která se vám rozrůstá a hlavně její podpora. Vaše manželka na posledním DVD kapely The Pant vedla rozhovor s muzikanty. Dá se tedy předpokládat, že vás ve vaší činnosti podporuje.

Naprosto! Moje žena je součástí mého života již šestý rok. Je mou stálou inspirací a nejednou jsem toho využil při focení obalů CD alb, bookletů, plakátů. Moje žena je rockerka, gothička a metalistka. V její krvi koluje ta samá krev, co mně. Nevím, jak to lépe popsat, neříkám to, abych si před ní udělal očko (smích). Odpovídám tak, jak to je a ten, kdo nás zná, ví, o čem píšu.

Jste původem z Krnova, žijete v Bruntálu. Cítíte se víc Krnovanem nebo bruntálským obyvatelem? Existuje ještě něco jako řevnivost mezi oběma městy?

Na to není jednoduché odpovědět. Asi takhle, 30 let jsem působil v Krnově, kde jsem se i narodil. Nyní žiji asi 10 let v Bruntálu, a tak o těch dvou městech ledacos vím. Každé město má svá pro a proti. Je pravda, že mezi městy a obyvateli je občas řevnivost, ale já si osobně myslím, že je jedno, kde člověk žije, pokud je mu dobře právě tam, kde je. A mně je tu dobře. Děkuji Deníku za prostor.