Přímo na česko-polské hranici po staletí existovala ves Pelhřimovy. Koncem války byla těžce poškozena a po odsunu původních obyvatel byla srovnána se zemí a zanikla úplně. Jednou do roka se do těchto míst naplno vrací život. Pelhřimovský kostel sv. Jiří, který ještě nedávno byl jen ruinou bez střechy, ožívá zvláštním festivalem.

Lidé se do Pelhřimov sjedou z blízka i z velké dálky, aby společně prožili víkend v opuštěném kostele ze 13. století daleko od civilizace. Těžko si představit magičtější místo.

Přesně do něj zapadá hudba, poezie, výtvarné umění i světelná show. A také sem skvěle zapadl nový dokumentární film básníka Jakuba Čermáka Skok do vody. Představuje v něm své putování za Evropany, kteří si zvolili alternativní životní styl.

Návštěvníci vysedávají na kostelních lavicích, pod širým nebem i na karimatkách kolem ohniště. Spousta dětí a psů dovádí mezi povalenými náhrobky, na kterých jsou archaickým švabachem vyryté nápisy v němčině. Typická atmosféra pohraničí, kde byl přirozený vývoj po staletích zpřetrhaný odsunem.

Jak je možné, že návštěvnost festivalu Pelhřimovy přesně odpovídá počtu parkovacích a stanovacích míst míst v okolí i kapacitě kostela?

ÚČINKUJÍCÍ, PUBLIKUM A ORGANIZÁTOŘI

Mezi účastníky festivalu se stírají rozdíly mezi účinkujícími, publikem a organizátory. Není vidět žádná ochranka ani funkcionáři označení visačkami.

V okolí nežije nikdo, koho by mohl rušit hluk nebo pohoršovat všudypřítomná spontaneita. Člověk při procházce hřbitovním areálem a kostelem občas natrefí na hravá díla výtvarníka Jakuba Holého nebo na poezii rozvěšenou mezi stromy. Kromě češtiny je zde hojně slyšet i polština, slovenština a angličtina.

S atmosférou Pelhřimov koresponduje sudetská tématika písní Petra Linharta, obrazotvorná poezie Oldřicha Janoty, polština Beaty Bocek i švédština Christoffera Strandh. Za hřbitovní zdí jsou prý pochovaní švédští vojáci, co tu zemřeli na tyfus za třicetileté války, ale jako protestanti nemohli spočinout ve svaté půdě katolického pohřebiště.

KDO ZA TO MŮŽE

Za to všechno, co se už po tři roky v Pelhřimovech odehrává, vděčíme především majitelům hudebních cen Anděl, kultovní krnovské kapele Bratři Orffové. Ta to všechno vymyslela a sponzorovala.

A samozřejmě dík patří také ekologickému Hnutí Duha Jeseníky, které pelhřimovský kostel získalo od církve darem, protože ho už řadu let opravuje a zachraňuje. Podmínkou je samozřejmě také podpora ze strany dobrovolníků, kteří jen na základě entuziasmu podpořili festival svou prací nebo pomohli s jeho financováním.

Za spoustu pohody mohou také návštěvníci Pelhřimov, protože jich sem nejezdí ani moc ani málo.

Není divu, že akce v Pelhřimovech byla nominována na hudební cenu Vinyla 2014 v kategorii počin roku. „Pelhřimovy dokázaly naplnit původního a dávno ztraceného ducha letních festivalů jako setkávání spřízněných duší," stálo ve zdůvodnění nominací na webu vinyla.cz.

Dřevěné kadibudky v Pelhřimovech zase mají místo obligátního srdíčka do dveří vyřezanou siluetu andělů, aby všem připomínali, jak bohulibě Bratři Orffové naložili s finanční odměnou za ocenění své hudby. Znáte nějaký jiný festival, který místo plastových toitoiek nabízí latríny z prken?