Ti, kteří přijali pozvání na autorské čtení z poezie Pavla Josefoviče Hejátka do Městské knihovny v Krnově, určitě odcházeli spokojeni. „Měla jsem velké obavy, zda básník bude vůbec mít nějaké publikum, protože poezie v Krnově nemá mnoho příznivců, ale byla jsem mile překvapena. Myslím si, že na Krnov je přítomná třicítka lidí velmi dobrá návštěvnost,“ přiznala se Vlasta Jančíková, pracovnice knihovny a organizátorka večera.

Její nejistota, zda přijdou lidé, byla asi oprávněná také proto, že Pavel Josefovič Hejátko nepatří k mediálně příliš popularizovaným autorům a navíc je osobou na první pohled poněkud kontroverzní. Sám o sobě tvrdí, že je básník, publicista, rastaman, filozof, orientalista, konopný vizionář a novodobý disident. Pro mnoho upjatých konzervativců je těžce přijatelná zejména Hejátkova rozsáhlá tetuáž a nápadný piersing.

„Je mi celkem líto, že rozměry lidské kůže jsou omezené, takže už nemám moc místa, kam se s tetováním na svém těle ještě dál rozvinout,“ posteskl si Hejátko. Kdo však básníky soudí pouze podle na základě povrchního dojmu, dělá velkou chybu. Už při prvních verších, která autor četl svým příjemně zabarveným, vemlouvavým a teplým barytonem, v milovnících poezie okamžitě oživil vzpomínky na Karla Kryla. Hejátkovy básně jsou, podobně jako Krylovy, plné metamorfóz, symboliky a poetických poloh, které mnohdy ostře kontrastují s obsahem. Kontrasty ještě umocňují atmosféru nespokojenosti a zbystřují kritické vnímání okolního světa i poselství o morální prázdnotě konzumní společnosti.

„Stokrát nás prodali a dnes prodávají zas a znova, čemupak se divíme,“ říká Hejátko ve své básni Patří nám to. Při těchto verších nezbude nic jiného, než si opět vzpomenout na Kryla. Hejátko nemá rád prospěcháře a ulhané politiky a stejně jako Kryl, má i on svého nepřítele Velkého bratra, i když z opačné strany polokoule. Přiznává, že jeho postoje a názory k USA a všemu, co s touto zemí souvisí, jsou velmi radikální až extremistické. „Karel Kryl jemýmliterárním a uměleckým vzorem a s jeho bratrem jsme dobří přátelé. Vytvořil jsem i svou parafrázi například na Bratříčku zavírej vrátka. Samozřejmě jsem i já prozpěvoval Krylovy písně, hlavně častušky,“ svěřil se Pavel Hejátko.

Podobně jako jeho vzor píše i Hejátko pouze poezii sociálně politickou a obsahově negativní. „Umím však psát i poezii milostnou, což vám může dosvědčit má přítelkyně. Ta ovšem není pro veřejnost,“ prozradil autor. Posluchači v Krnově se romantiky z jeho úst nedočkali. Seznámil je však s úryvky svých dvou vydaných básnických sbírek Hlenobytí a Tanec kostlivců. Na rozdíl od první, kterou psal dlouhých šest let a obsahuje sto samostatných básní, zkrátil rozsah druhé sbírky na polovinu. Tanec kostlivců,tam jde spíše o sto stránkovou poemu.

Co přinese sbírka právě připravovaná, Pomníky z asfaltu, se musíme nechat překvapit. Jasné je, že žádná obsahová pozitiva to nebudou. Přesto si při čtení můžeme vybavit melodický přednes, se kterým Hejátko pokračuje po cestě vyznačené Karlem Krylem.