Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Bohužel nám to tam nepadalo. Neproměňovali jsme šance," hledal důvody prohry pětatřicetiletý záložník. Nejen o nich si povídal v krátkém rozhovoru s naší redakcí.

V zápase s Dětmarovicemi se mužstvu sice střelecky nedařilo, jindy to tam ovšem padá bez problémů. Podle statistik máte třetí nejlepší útok v soutěži. Jen v té obraně by to chtělo něco zlepšit, nemyslíte?

Vystihl jste to přesně. Dáváme hodně branek, můžeme se totiž spoléhat na řadu ofenzivních osobností. Je to ale na úkor obrany. V té nehrajeme tak, jak bychom měli. Myslím si, že by bylo dobře, kdyby v létě přišel jeden nebo dva kvalitní obránci, kteří by naše řady vyztužili.

Je dost možné, že se to stane. Břidličná je ambiciózní klub. Někteří ji v budoucnu vidí v divizi. Zastáváte stejný názor?

V Břidličné je spousta lidí zapálených pro fotbal. Berou ho jako svůj koníček. Ambice na divizi tu jsou. Netvrdím, že by se z klubu hned mohl stát pravidelný divizní účastník, ale Břidličná má rozhodně na to, aby se tam dokázala probojovat a nějakou dobu se tam i udržet. Zázemí na to určitě je.

Divizi hrají hodně týmy z okolí Ostravy, takhle by tam přibylo i mužstvo z Bruntálska.

Jak jste se do Břidličné vlastně dostal?

Jsem tady už rok a půl a je to pro mě druhá sezona v tomto klubu. Předtím jsem byl v Kravařích. Skončil tam ale trenér Swiech, mi pak bylo nabídnuto, abych u týmu působil jako hrající trenér. Odmítl jsem to, protože na něco takového mám ještě dost času. Byl jsem zklamaný tím, jak se tam situace vyvrbila.

V té době mě oslovil předseda Břidličné Ludvík Zifčák. Tým tenkrát hrál o udržení v krajském přeboru. Kývl jsem na to, soutěž jsme zachránili a v klubu jsem doteď. A to stále velmi spokojený.

Neubíjí vás dojíždění? Přece jenom žijete v Opavě.

Časově to je náročné. Třikrát týdně je trénink a o víkendu pak ještě zápasy. Učím na Základní škole ve Štítině. Jakmile skončí vyučování, sedám do auta a vyrážím směr Břidličná. Cesta na trénink trvá okolo padesáti minut. Doma jsem kolem osmé. Moje přítelkyně Barbora je naštěstí velmi tolerantní. (úsměv)

V Opavě jste si i nakrátko přičichl k životu profesionálního fotbalisty. Nelitujete toho, že to byla spíše jenom epizodní role?

V profesionálním fotbale jsem příliš velkou díru do světa neudělal, jsem ale rád, že jsem si to mohl alespoň vyzkoušet. Vůbec nelituji toho, kam se můj život nakonec ubral. Vystudoval jsem vysokou školu a mám práci, která mě velmi baví. Neměnil bych.

Pozičně dlouhodobě patříte do středu zálohy. Strávil jste na tomto postu celou kariéru?

Je to moje pozice. Typově jsem něco jako Pavel Horváth. Moc toho nenaběhám a dávám tomu spíše tu fotbalovou myšlenku. Spoluhráči si ze mě dělají legraci a říkají mi „Horvi". (smích) Jsem takový fotbalový myslitel.

V Břidličné k vašim spoluhráčům momentálně patří i dva cizinci – Mensah s Kakaiem. Jsou velkým přínosem pro tým?

V minulé sezoně za nás hrál další obránce z ciziny. Byl silný v osobních soubojích, herně vyčníval. Není divu, že se potom přesunul do Rakouska, kde momentálně hraje třetí ligu. Čekal bych, že když už nás posílí zahraniční akvizice, bude ostatní převyšovat. To se však u ostatních nestalo, patří spíše do průměru.