Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Celý život jsem hrál ve středu zálohy a tvořil hru směrem dopředu. Věřím, že stejnou úlohu budu mít i nyní,“ vysvětlovala osmadvacetiletá nová akvizice bruntálského mužstva.

Marku, do krajského přeboru jste zamířil z Rakouska. Jak se vlastně povedlo upéct váš přestup?

V Rakousku jsem strávil celkem dva a půl roku. Potom jsem se chtěl vrátit domů a rozhlížel jsem se po angažmá v Česku. Proběhly nějaké telefony, kafe a zájem projevil i Bruntál v čele s trenérem Murou.

Nabídka se mi velmi líbila, k městu mám stále blízko, pořád tam žijí mí rodiče, takže jsem se nakonec rozhodl takto.

V Rakousku už nebyla možnost pokračovat?

Ze začátku jsme tam byli tři Češi. Společně s dalšími kluky z Bruntálska Zdeňkem Orságem a Danem Hoffmannem jsme hráli za Friedberg-Pinggau. Byla to pátá nebo šestá rakouská liga. Vzhledem k tomu, že jsem v Česku okusil především třetí ligu, neumím to s našimi poměry úplně přesně srovnat, ale svou úrovní by to bylo někde na rozhraní divize a krajského přeboru.

Panovaly tam solidní podmínky, ale postupem času jsem byl v Rakousku pořád sám. Sám cestujete několik hodin v autě, na hotelu jste taky sám… Po dvou a půl letech mě to táhlo domů.

Jsou pro vás hráči současného bruntálského kádru zcela neznámí?

Je tam hodně mladých, ale velice dobře se znám s Honzou Krajčovičem a Zdeňkem Orságem. S nimi jsem vyrůstal a na hřišti jsme spolu kopali celý život. Zůstali jsme v kontaktu a psali si, jak se máme a podobně, i po mém odchodu z Bruntálu.

Z Baníku se znám s Vojtou Šustrem i s bratry Kundrátky, třebaže Patrik klub před nedávnem opustil. Zapomenout nesmím ani na Kubu Dohnálka.

Kdy jste se vlastně vy osobně vydal z města na fotbalovou zkušenou do jiných koutů republiky?

Asi v patnácti letech jsem přecházel do dorostu ostravského Baníku. V devatenácti jsem si vyzkoušel třetí ligu v dresu Uničova. Potom jsem se přesunul do Třince, následovala hostování v Uničově a Zábřehu, pak jsem se přesunul do Rakouska.

Zaujalo mě, že i když jste byl v kádru Třince, druholigové minuty jste nenastřádal. V čem vidíte hlavní problém?

Na to se těžko odpovídá. Nevím, možná jsem na to podle trenéra nestačil. Na lavičce jsem přitom seděl při mnoha zápasech. Stropem je ale pro mě třetí liga.

Do Třince jsem přicházel v době, kdy sestoupil do MSFL. Pravidelně jsem v ní nastupoval a pomohl vybojovat postup zpět do druhé ligy. Trenéři se pak ale vyměnili a já příležitost nedostal.

I vzhledem k tomu, že jste byl členem druholigového mužstva, fotbalem jste se dokázal živit. To už ale neplatí. Kdy nastal onen zlom?

Bylo to tehdy, kdy jsem přestoupil do Rakouska. Měl jsem tam výborné podmínky a fotbal k obživě stačil. Postupně jsem ale začal uvažovat o zaměstnání. Narodila se mi holčička, Sára, a nebylo jednoduché všechno stíhat.

Žijeme v Ostravě, měl jsem domluvené tréninky v Hlučíně a jezdil do Rakouska. Být tak daleko od rodiny a řešit všechny ty starosti nebylo úplně příjemné. O víkendech jsem nemohl být s rodinou.

Celkově se návrat domů jevil jako nejlepší varianta. Spousta lidí si myslí, že hrát v Rakousku je fantazie. Ve skutečnosti to ale není nic jednoduchého. Dokud nás tam Čechů bylo více, šlo to, ale potom ta samota nebyla nic příjemného. Momentálně už rok a půl pracuji a jsem spokojený.

Překvapilo vás, že v minulé sezoně krajského přeboru měl Bruntál problémy se záchranou v soutěži?

Trošku jsem to sledoval a vím, že kluci z Baníku a další velké posily přišly až během zimní pauzy. Pak se to začalo zvedat a sestup se naštěstí nekonal. Myslím si, že Bruntál má dobře postavený kádr, který má na to, aby se pohyboval v horních patrech tabulky.