Diskuse: U železnice hořelo už podruhé

Sekáči jdou,na dobu vzpomíná dobová zpěvačka http://jdem.cz/vw4t5 Dávné dožinkové slavnosti,z doby,kdy se seklo ručně. Na dřevěné podlaze, podložené silnými trámci, k účelu slavnosti zvláště zhotovené, sešli se ti, kdo byli poděleni úlohou v dožinkové slavnosti. Všichni byli v krojích, což dodávalo malebnosti celé slavnosti. Byli to: Stařeček a stařenka, mladý hospodář a hospodyně (pantáta a panímáma), dva čeledínové a dvě děvečky s hráběmi. Dřevěná obdélníková podlaha byla ověnčena lipovými ratolestmi. Na pódiu byl stůl, u něhož seděli starý hospodář se stařenkou. Uprostřed stolu byly urovnány koláče, byl tam ještě košík plný dobrého toho pečiva, a veliký džbán s pivem. Za pódiem stáli hoši a dívky v krojích i obyčejných šatech oblečení, kteří tvořili zpěváčky sbor při slavnosti. Když se účinkující postavili na místo a posluchači utvořili široký polokruh kolem pódia, spustil celý sbor zpěváčky i všichni, kdož byli zvláštními úlohami pověřeni, tuto píseň: »Už je slunečko za horou, za horou, ženci s pole jdou, s pole jdou... Paňmámo, neste večeři, večeři, už vám jdou ženci do dveří, do dveří...« Po té vystoupil první čeledín a sám zpíval: „Náš hospodář je dobrý pán, dobrý pán, on nám daruje piva džbán, piva džbán...“ Když dozpíval, předstoupil dopředu, postavil se před hospodáře a hospodyni a řečnil: „Milý pane hospodáři, všichni se dnes velmi těší, zvláště rolníci i Češi, že nám Bůh dal hojně, sklidit úrodu pokojně. Vzácný a vážený pane hospodáři! Jakou radost vidět námi na tváři! A co jsme sobě předsevzali, s pomocí Boží jsme dokonali; žně letošní jsme ukončili — věneček jsme vám uvili a proto na místě všech vám přeji ze srdce, co nejupřímněji: celé rodině tolik zdraví, co je v tom věnečku trávy, peněz zlatých tolik set, jako je v tom věnci samý květ, a k tomu ještě tolik tisíc, co je v tom věnečku kytic; a napřesrok tolik kopeček, co je v tom věnečku zrneček; ke všemu též dobré zdraví a hojné Boží požehnání. A nyní prosím uctivě, přijměte dárek přívětivě.“ Když dokončil čeledín proslov, podal obilný věnec hospodáři, který jej odevzdal hospodyni a ta jej položila na stůl před stařečka a stařenku. Potom celý sbor i všichni účinkující zapěli: „To jsou dohry, zlaty časy, ty zlaty obžinky: máme maso, máme pivo, k tomu kousek hnětinky.“ A hned dále zpívali všichni: „Když jsi ty, sedláčku, pán, řezej si řezanku sám, řezej si drobounlinkou, já půjdu za holčinkou, řezej si drobcuninkou, já půjdu za hubinkou.“ Na to zazpíval ještě první čeledín: „Jak živ jsem žádnému škodu neudělal, jak živ jsem žádnému oves nespas: jen jednou pšenici našemu myslivci, a ten mě žaloval na kancelář.“ Když dokončil, předstoupil druhý čeledín a proslovil řeč: „Já už čekám dosti dlouho, abych dostal taky slovo: je to se mnou jako vždycky, že vystupuju jenom učenicky. A jako vždycky tak i podnes musím skoro všecko odnést. Když hospodáři dlouho prší, blesky jeho na mne srší. Když se panímámě spálí vdolky, hned to na mne svedou holky. Když pacholka kousne malka, po mně lítá hned vopálka. A když straka kopne děvu, hned je plno na mne hněvu. Ač mám práce dost, každý by si na mně vylil zlost. Ač po straně zlostí syčím, přec do kapsy jen to strčím, nikdy neřeknu ani muk a říkají, že jsem hodnej kluk. Ke všemu si ještě zpívám, v práci radost velkou mívám.“ Sotvaže dořekl poslední slovo, spustil vesele písničku: „Naši už mlátili, já ještě ležel, voni šli k snídaní, já taky běžel.“ Na to sbor: „Proč pak jdeš k snídaní, vždyť jsi nemlátil. “ Čeledín: „Když už jsem na cestě, tak se nevrátím.“ ( dnes tolerovaná skutečnost ) Potom předstoupila první děvečka a uklonila se panímámě: „Milá naše panímámo, že už máme dovázáno, za to buď tež Bohu díky vzdány, že nebyly prázdné naše lány. Ta úroda je v rukou Božích od jara, až je po žních. A já jako vaše děvečka, jež věrně sloužila vám do dneška, z té Boží naší ourody, podle naší staré mody, přináším vám krásný věnec, svatý posílá ho Vavřinec, byste vždy na vaší tváři, jako nyní i ve stáří měla, zdravé barvy ruměnec jako z kvítí tento pletenec. V kuchyni zas bude veselo, že nadarmo se neselo a budete ráda péci pro chasu zas dobré věci. O posvícení pak tlusté husy omastí nám naše pusy. Ve stáji telátka, ve chlívku selátka, všecko se to množí, inu vidět požehnání Boží.“

Bohuš je rázovitý vesnický chlapík, který žije sám v rozpadající se chalupě. Pracuje jako dřevař, většinu času však se svými kumpány tráví popíjením slivovice a zahálčivým povalováním v trávě. Jeho poklidný a vcelku spokojený život se změní v okamžiku, kdy se objeví elegantní advokát Ulrich, který překvapenému Bohušovi oznámí, že zdědil obrovský majetek http://jdem.cz/vw8g7